Zákon o státním zastupitelství

§ (1-46)


ZÁKON č. 283/1993 Sb.,
o státním zastupitelství, ve znění zákona 261/1994 Sb.; zákona 201/1997 Sb.; zákona 169/1999
Sb.; zákona 11/2001 Sb.; zákona 14/2002 Sb.; zákona 151/2002 Sb.; zákona 310/2002 Sb. a zákona
192/2003 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu, určených k zastupování státu
při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství.
Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního
zastupitelství; upravuje dále zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím
státní zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a působnost ministerstva
spravedlnosti.

§ 2
(1) Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky,
které mu poskytuje zákon.
(2) Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v
souladu se zákonem, rychlý, odborný a účinný; svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a
chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských
práv a svobod.

§ 3
(1) Věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní
zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu
nahrazovat anebo zastupovat.
(2) Vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým
je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem
stanoveným.

ČÁST DRUHÁ
PŮSOBNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 4
(1) Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem
a) je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu,
b) vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest
odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je
podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,
c) působí v jiném než trestním řízení,
d) vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.
(2) Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí
na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestných činů.
§ 4a
zrušen

§ 5
(1) Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení
anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.
(2) Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na
zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád.

ČÁST TŘETÍ
SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 6
(1) Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní
zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; v době branné pohotovosti
státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství.
(2) V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství vykonává
Městské státní zastupitelství v Praze a působnost okresních státních zastupitelství vykonávají
obvodní státní zastupitelství. V obvodu města Brna vykonává působnost okresního státního
zastupitelství Městské státní zastupitelství v Brně.
(3) Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní
zastupitelství jsou účetními jednotkami.

§ 7
(1) Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a
obvody soudů.
(2) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní
zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
§ 7a
(1) Při Nejvyšším státním zastupitelství se zřizuje Kolegium na úseku ochrany utajovaných
skutečností (dále jen "Kolegium"). Kolegium plní úkoly stanovené zvláštním zákonem.
1a
)
(2) Kolegium je složeno z 5 členů, státních zástupců vykonávajících funkci u Nejvyššího státního
zastupitelství. Členy Kolegia navrhuje a po schválení vládou jmenuje ministr spravedlnosti. Členem
Kolegia lze jmenovat pouze státního zástupce, kterému bylo vydáno osvědčení pro stupeň utajení
"Přísně tajné". Členové Kolegia jsou jmenováni na dobu dvou let. Úkoly statutárního orgánu podle
zvláštního zákona
1a
) plní vůči členům Kolegia předseda vlády.
(3) V čele Kolegia stojí předseda, kterého z členů Kolegia jmenuje ministr spravedlnosti se
souhlasem vlády. Předseda Kolegia organizuje práci Kolegia a svolává a řídí jeho jednání. Předsedu
Kolegia zastupují v jeho nepřítomnosti členové Kolegia v rozsahu a pořadí stanoveném Kolegiem.
(4) Členové Kolegia jsou při výkonu funkce člena Kolegia nezávislí. Nepodléhají řídící pravomoci
a dohledu Nejvyššího státního zástupce, jsou vázáni pouze ústavními zákony, zákony a jinými
obecně závaznými právními předpisy a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika
vázána.
(5) Výkon funkce člena Kolegia se považuje za výkon funkce státního zástupce. Na činnost
Kolegia se nevztahují ustanovení tohoto zákona o právních prostředcích zajišťujících činnost
státního zastupitelství. Úkony provedené Kolegiem ani úkony provedené státním zástupcem při
výkonu funkce člena Kolegia se nepovažují za úkony Nejvyššího státního zastupitelství.
(6) Po dobu výkonu nelze člena Kolegia přeložit k výkonu funkce u jiného státního zastupitelství
nebo jej dočasně přidělit k výkonu funkce u jiného státního zastupitelství, k jinému orgánu nebo
organizaci, k ministerstvu nebo k Justiční akademii.
(7) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce se státnímu zástupci výkon
funkce člena Kolegia pozastavuje. Po tuto dobu se člen Kolegia činnosti Kolegia neúčastní.
(8) Člena Kolegia nelze z funkce v Kolegiu odvolat. Funkce člena Kolegia zaniká dnem skončení
pracovního poměru státního zástupce, který vykonával funkci v Kolegiu, uplynutím doby, na kterou
byl člen Kolegia jmenován, nebo dnem doručení rozhodnutí ministra spravedlnosti o uvolnění
státního zástupce z funkce člena Kolegia. Ministr spravedlnosti státního zástupce uvolní z funkce
člena Kolegia, pouze pokud o to státní zástupce písemně požádá.

Vedoucí státní zástupci
§ 8
(1) Vedoucími státními zástupci jsou
a) nejvyšší státní zástupce, který stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství,
b) vrchní státní zástupci, kteří stojí v čele vrchních státních zastupitelství,
c) krajští státní zástupci, kteří stojí v čele krajských státních zastupitelství, a městský státní
zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Praze, (dále jen "krajští státní
zástupci"),
d) okresní státní zástupci, kteří stojí v čele okresních státních zastupitelství, obvodní státní
zástupci, kteří stojí v čele obvodních státních zastupitelství v Praze, a městský státní
zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Brně, (dále jen "okresní státní
zástupci").
(2) Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí a v rozsahu jím
stanoveném.
(3) Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a
rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce; přitom zajistí specializaci státních
zástupců podle zvláštních právních předpisů.

§ 9
(1) Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti.
(2) Vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat.
(3) Náměstky nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh
nejvyššího státního zástupce.

§ 10
(1) Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.
(2) Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce,
který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce
jmenován.
(3) Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce,
který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce
jmenován.
(4) Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního
státního zástupce z této funkce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z
výkonu funkce vedoucího státního zástupce; nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při
výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen "správa státního zastupitelství"), činí tak na
návrh vedoucího státního zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování
do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán.
(5) Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce
též na návrh nejvyššího státního zástupce.
(6) Náměstky vrchních státních zástupců, krajských státních zástupců a okresních státních
zástupců jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož
náměstka se jedná.

§ 11
(1) Vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce se této funkce může vzdát
písemným oznámením tomu, kdo ho do této funkce jmenoval. Funkce vedoucího státního zástupce
nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká uplynutím kalendářního měsíce následujícího po
měsíci, ve kterém bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno.
(2) Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká dnem,
ve kterém došlo k zániku jejich funkce státního zástupce.
(3) Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce
anebo odvolání z této funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce.
§ 11a
(1) V rozsahu stanoveném zákonem je nejvyšší státní zástupce nadřízen vrchním státním
zástupcům, vrchní státní zástupce krajským státním zástupcům v obvodu vrchního státního
zastupitelství a krajský státní zástupce okresním státním zástupcům v obvodu krajského státního
zastupitelství.
(2) V rozsahu stanoveném zákonem je vedoucí státní zástupce nadřízen státním zástupcům
působícím u státního zastupitelství, v jehož čele stojí.

§ 12
Oprávnění nejvyššího státního zástupce
(1) Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního
zastupitelství nebo k zajištění jednotné vnitřní organizace státního zastupitelství a jednotného
výkonu spisové služby může nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy; tyto pokyny
jsou závazné pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce stanoví, i pro další
zaměstnance státního zastupitelství.
(2) Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení
výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství.
(3) Nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby Nejvyšší státní zastupitelství nebo jím pověřené
státní zastupitelství provedlo kontrolu skončených věcí, v nichž bylo příslušné státní zastupitelství
činné, a uložilo v případě pochybení opatření k nápravě.
(4) Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství získá nejvyšší státní zástupce
poznatky o nejednotnosti rozhodování soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu
podnět k tomu, aby navrhl Nejvyššímu soudu zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného
právního předpisu.
(5) Nejvyšší státní zástupce pověřuje státní zástupce působící u určitého státního zastupitelství
výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda [§ 4 odst. 1 písm. b)]; rovněž mu
přísluší pověřovat státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství v této věci výkonem
dohledu.
(6) Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší vykonávat další oprávnění, která s funkcí nejvyššího
státního zástupce spojuje tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(7) Nejvyšší státní zástupce nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládá prostřednictvím
ministra spravedlnosti vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok.
Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství
§ 12a
(1) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči
těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.
(2) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu
zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle
předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti
rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo zvláštní
právní předpis nestanoví jinak.
(4) V případech vyloučení vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, které ve věci
vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích, se postupuje podle odstavce 2 obdobně.
Státní zastupitelství, jemuž byla věc z důvodu uvedeného v první větě přikázána, vykonává dohled
nebo rozhoduje o opravných prostředcích namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata.
(5) O odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje usnesením, proti kterému
není přípustná stížnost, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede.
§ 12b
(1) Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s obtížemi nebo s
neúměrnými náklady nebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiné státní
zastupitelství.
(2) Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání
státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.
(3) O prošetření podnětu k podání návrhu nejvyššího státního zástupce na popření otcovství může
Nejvyšší státní zastupitelství požádat krajské státní zastupitelství příslušné podle místa bydliště
dítěte.
1
)
Dohled
§ 12c
Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních
vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při
výkonu působnosti státního zastupitelství.
§ 12d
(1) Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže
nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k
jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i
pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu.
(2) Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s
výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Odmítne-li z tohoto důvodu
nejblíže nižší státní zastupitelství pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně nejblíže
vyššímu státnímu zastupitelství; pokud nejblíže vyšší státní zastupitelství na svém pokynu trvá a
neuplatní jiný postup, věc nižšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo.
(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství
a vyřídit ji samo též tehdy, je-li nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu
vyskytují nedůvodné průtahy.
§ 12e
(1) Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců
působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování
věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců může sjednocovat i
pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich
může pověřit jiného státního zástupce.
(2) Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného
státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl
pokyn vydán ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního zástupce, kterému je
pokyn adresován, potvrdí písemně.
(3) Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody
odmítnutí písemně státnímu zástupci, který pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc
neprodleně se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je oprávněn
pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce, který pokyn vydal. Vydal-li pokyn
vedoucí státní zástupce, vyřídí věc sám.
(4) V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího státního zástupce nebo
jím pověřeného státního zástupce v případě, že v průběhu jednání dojde ke změně důkazní situace.
§ 12f
(1) Oprávnění vyplývající z výkonu dohledu vykonává vůči státnímu zástupci pověřenému
výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda [§ 4 odst. 1 písm. b)], namísto
nejblíže vyššího státního zastupitelství a vedoucího státního zástupce pověřený státní zástupce (§ 12
odst. 5).
(2) Pokud státní zástupce pověřený výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda,
odmítne splnit pokyn státního zástupce vykonávajícího ve věci dohled podle odstavce 1 z důvodu,
že pokyn je v rozporu se zákonem, státní zástupce vykonávající dohled, trvá-li na svém pokynu,
vyřídí věc sám.
Poskytování informací
§ 12g
(1) Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k plnění svých úkolů.
Informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho
působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem
vyžadovat informace není spojeno právo jakkoliv zasahovat do postupu ve věci, v níž se informace
vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu.
(2) Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti oprávněno si vyžádat od kteréhokoli
státního zastupitelství zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního
zastupitelství anebo uložit tomuto státnímu zastupitelství, aby tak postupovalo ve vztahu k nejblíže
nižším státním zastupitelstvím ve svém obvodu. Oprávnění vrchních a krajských státních
zastupitelství vůči nejblíže nižším státním zastupitelstvím při výkonu dohledu nejsou tím dotčena.
§ 12h
(1) Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního
zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které
je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat
předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy
a výpisy a vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství,
není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla
pravomocně skončena.
(2) Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce
příslušného státního zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému
vedoucímu státnímu zástupci oznámí. V případě vrchního státního zastupitelství využije Nejvyšší
státní zastupitelství výsledky zjištění v rámci dohledu.
§ 12i
Zpracovávání osobních údajů státním
zastupitelstvím
(1) Státní zastupitelství je oprávněno v rámci své působnosti stanovené zákonem zpracovávat
osobní údaje včetně údajů citlivých (dále jen "osobní údaje").
2
) Pro potřeby orgánů činných v
trestním řízení je oprávněno vést centrální evidenci stíhaných osob, která obsahuje osobní údaje
vztahující se k osobám, proti kterým se trestní řízení vede, k poškozeným, popřípadě k dalším
osobám na trestním řízení zúčastněným a dále údaje k trestným činům, které byly nebo měly být
spáchány, a údaje s tím bezprostředně související.
(2) Při zpracování osobních údajů podle odstavce 1 státní zastupitelství postupuje podle zvláštního
právního předpisu
3
) s výjimkou, kdy
a) státní zastupitelství je oprávněno při této činnosti sdružovat osobní údaje, které byly získány
k rozdílným účelům,
b) k předání nebo předávání osobních údajů do jiných států v rámci spolupráce v trestních
věcech uskutečňované na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká
republika vázána, není nutný předchozí souhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů.

ČÁST ČTVRTÁ
PŮSOBNOST MINISTERSTVA
SPRAVEDLNOSTI A SPRÁVA
STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 13
(1) Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci o stavu
řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění
úkolů Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") nebo pokud takovou informaci potřebuje
jako člen vlády.
(2) Ministerstvo může prostřednictvím příslušného vedoucího státního zástupce požádat kterékoli
státní zastupitelství o zpracování podkladů nezbytných k projednání nároků na náhradu škody
uplatňovaných z důvodu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
4
) V
mezích posuzování uvedených nároků mají pověření pracovníci ministerstva právo se seznamovat s
obsahem spisů a evidenčních pomůcek vedených u státních zastupitelství, jakož i právo z nich
požadovat opisy a výpisy.
Správa státního zastupitelství
§ 13a
(1) Úkolem správy státního zastupitelství je vytvářet státnímu zastupitelství podmínky k řádnému
výkonu jeho působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a
výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů
státnímu zastupitelství svěřených.
(2) Výkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů vyplývajících z jeho
působnosti.
§ 13b
(1) Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je ministerstvo.
(2) Orgány správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci a jejich náměstci; orgány
správy státního zastupitelství jednají jménem státního zastupitelství v rozsahu, v jakém správu
státního zastupitelství podle tohoto zákona vykonávají.
(3) Správu státního zastupitelství ve věcech majetku státu a státního rozpočtu vykonává
ministerstvo vždy prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců.
4a
)
§ 13c
(1) Správu Nejvyššího státního zastupitelství vykonává ministerstvo prostřednictvím nejvyššího
státního zástupce.
(2) Správu vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství vykonává ministerstvo přímo
nebo prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců; správu okresních státních
zastupitelství může vykonávat též prostřednictvím krajských státních zástupců.
(3) Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu stanoveném tímto
zákonem.
(4) Náměstci vedoucích státních zástupců vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu
určeném příslušným vedoucím státním zástupcem; u okresních státních zastupitelství po projednání
s krajským státním zástupcem.
(5) Při zachování vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony
správy státního zastupitelství jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního
zastupitelství, v jehož čele stojí.
(6) Vedoucí státní zástupci jsou za výkon správy státního zastupitelství, v jehož čele stojí,
odpovědni ministerstvu; krajští státní zástupci odpovídají též za výkon jim svěřené správy okresních
státních zastupitelství.
(7) Při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním
zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci
jsou při výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí
státní zástupci mohou při výkonu správy státního zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro
podřízené závazná.
(8) V rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťují provoz a některé další činnosti související s
výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních státních zastupitelství a krajských
státních zastupitelství ředitelé správy těchto státních zastupitelství; odpovědnost příslušného
vedoucího státního zástupce jako orgánu správy státního zastupitelství tím není dotčena. Vedoucí
státní zástupce si může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
(9) Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává
4b
) příslušný vedoucí státní zástupce.
Funkce ředitele správy státního zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru.
§ 13d
(1) Ministerstvo vykonává správu státního zastupitelství tím, že
a) zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce organizační, zejména stanoví s ohledem na
množství vyřizovaných věcí počty státních zástupců a odborných a dalších zaměstnanců
státních zastupitelství; u Nejvyššího státního zastupitelství je stanoví v dohodě s nejvyšším
státním zástupcem,
b) zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod státních zastupitelství po stránce
personální,
c) zajišťuje chod státních zastupitelství tím, že zabezpečuje financování jejich hospodaření a
materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí
kontroly hospodaření,
4c
)
d) stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky
státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních
státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů
daných zákonem o státním rozpočtu,
e) organizuje, řídí a kontroluje výkon správy státních zastupitelství prováděný vedoucími
státními zástupci,
f) vyřizuje stížnosti podané podle tohoto zákona na postup státního zastupitelství (dále jen
"stížnosti"),
g) stanoví metodiku výběru právních čekatelů a metodicky řídí jejich přijímání do pracovního
poměru,
h) řídí a organizuje čekatelskou praxi, zejména stanoví pro každé krajské státní zastupitelství
počty právních čekatelů a rozhoduje o započtení doby jiné právnické činnosti do čekatelské
praxe,
i) organizuje a zajišťuje odborné závěrečné zkoušky státních zástupců (dále jen "závěrečná
zkouška"),
j) organizuje a řídí odborné vzdělávání ostatních zaměstnanců státních zastupitelství,
k) sleduje chod kanceláří státních zastupitelství,
l) organizuje, metodicky řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového
plánování, ochrany utajovaných skutečností, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a
úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen "úkoly krizového řízení a
bezpečnosti"),
m) usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,
n) plní další úkoly při výkonu správy státního zastupitelství vyplývající z právních předpisů.
§ 13e
(1) Nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že
a) zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce personální a organizační,
zejména tím, že se podílí na obsazování Nejvyššího státního zastupitelství státními zástupci,
zajišťuje jeho řádné obsazení ostatními odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje
personální věci státních zástupců,
b) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u Nejvyššího
státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších
zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c) vyřizuje stížnosti,
d) dbá o odbornost státních zástupců a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího státního
zastupitelství,
f) zajišťuje poskytování informací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvláštního
právního předpisu,
4d
)
g) zajišťuje bezpečnost Nejvyššího státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím pokynů obecné povahy vydává vzorový
organizační řád státního zastupitelství a sjednocuje a kontroluje výkon spisové služby státních
zastupitelství.
(3) Nejvyšší státní zástupce zajišťuje činnost Kolegia (§ 7a) po stránce materiální, členům
Kolegia vytváří podmínky pro řádný výkon funkce.
(4) Ředitel správy Nejvyššího státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle
tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a) zajišťuje provoz Nejvyššího státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a
finanční,
b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího státního zastupitelství s
výjimkou státních zástupců,
c) plní další úkoly související s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství podle
pokynů nejvyššího státního zástupce.
§ 13f
(1) Vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že
a) zajišťuje jeho chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy
na obsazení vrchního státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení
odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,
b) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u vrchního
státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších
zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c) vyřizuje stížnosti,
d) dbá o odbornost státních zástupců a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u vrchního státního
zastupitelství,
f) zajišťuje poskytování informací vrchním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního
předpisu,
4d
)
g) zajišťuje bezpečnost vrchního státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Vrchní státní zástupce kontroluje výkon spisové služby u vrchního státního zastupitelství
a u krajských státních zastupitelství v jeho obvodu.
(3) Ředitel správy vrchního státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle
tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a) zajišťuje provoz vrchního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a
finanční,
b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u vrchního státního zastupitelství s
výjimkou státních zástupců,
c) plní další úkoly související s výkonem správy vrchního státního zastupitelství podle pokynů
vrchního státního zástupce.
§ 13g
(1) Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního zastupitelství a správu
okresních státních zastupitelství v jeho obvodu tím, že
a) zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy
na obsazení krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství státními
zástupci, zajišťuje jejich řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje
personální věci státních zástupců krajského státního zastupitelství a v rozsahu jím
stanoveném též personální věci státních zástupců okresních státních zastupitelství,
b) prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu, rozepisuje pro
hospodaření krajského státního zastupitelství a pro hospodaření okresních státních
zastupitelství minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním
rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,
c) pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči
okresním státním zastupitelstvím v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,
d) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u krajského
státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství, dohlíží na řádné plnění povinností
státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství,
e) vyřizuje stížnosti,
f) dbá o odbornost státních zástupců a vytváří podmínky pro její zvyšování,
g) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u krajského státního
zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu,
h) s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr právních čekatelů a s
vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,
i) řídí a kontroluje čekatelskou praxi v obvodu krajského státního zastupitelství a její výkon,
j) kontroluje výkon spisové služby u krajského a okresních státních zastupitelství,
k) zajišťuje poskytování informací krajským státním zastupitelstvím podle zvláštního právního
předpisu,
4d
)
l) řídí a kontroluje výkon státní správy okresních státních zastupitelství prováděný okresními
státními zástupci,
m) zajišťuje bezpečnost krajského státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
n) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Ředitel správy krajského státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle
tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a) zajišťuje provoz krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho
obvodu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u krajského státního zastupitelství s
výjimkou státních zástupců a v rozsahu stanoveném krajským státním zástupcem též
personální věci zaměstnanců působících u okresních státních zastupitelství,
c) plní další úkoly související s výkonem správy krajského státního zastupitelství nebo
okresních státních zastupitelství v jeho obvodu podle pokynů krajského státního zástupce.
§ 13h
(1) Okresní státní zástupce v souladu s pokyny nadřízeného krajského zástupce vykonává správu
okresního státního zastupitelství tím, že
a) se podílí na zajištění jeho chodu po stránce personální a organizační, zejména navrhuje
řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a
vyřizuje v rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální věci
státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství,
b) se podílí na zabezpečování chodu okresního státního zastupitelství po stránce hospodářské,
materiální a finanční,
c) vyřizuje stížnosti,
d) kontroluje výkon spisové služby u okresního státního zastupitelství,
e) dohlíží na čekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního státního zastupitelství,
f) zajišťuje poskytování informací okresním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního
předpisu,
4d
)
g) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Okresní státní zástupce v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost
řízení u okresního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a
dalších zaměstnanců působících u tohoto zastupitelství.
§ 13i
Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství, že státní zástupce zaviněně porušil
povinnost státního zástupce nebo že svým chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost
státního zastupitelství, v odbornost jeho postupu, anebo jím snížil vážnost a důstojnost funkce
státního zástupce, podá návrh na zahájení kárného řízení podle zvláštního právního předpisu;
5
)
návrh na zahájení řízení podle zvláštního právního předpisu podá též, je-li státní zástupce
nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26.
§ 13j
Orgány správy státního zastupitelství postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se
zájmovými organizacemi státních zástupců, s nimiž projednávají zejména
a) návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají působnosti státního zastupitelství a způsobu
jejího výkonu,
b) zásadní opatření týkající se organizace státního zastupitelství, postavení státních zástupců a
výkonu správy státního zastupitelství.

ČÁST PÁTÁ
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY ZAJIŠŤUJÍCÍ
ČINNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 14
(1) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a
zájmové samosprávy jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní
věci bez průtahů zapůjčovat spisy a doklady. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu
působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokladů nahlížet a pořizovat z nich opisy a
výpisy.
(2) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a
zájmové samosprávy jsou povinny bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství činěným
v mezích jeho působnosti a podávat mu potřebná vysvětlení. V případě, že tak stanoví zvláštní
právní předpis, přísluší za vyřízení dožádání peněžité plnění.
5a
)
(3) Povinnosti podle odstavců 1 a 2 se vztahují i na právnické osoby; na fyzické osoby se vztahují
v rozsahu, ve kterém je jim zvláštním právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve
kterém vykonávají podnikatelskou činnost.
(4) Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti nahlížet do
soudních spisů a pořizovat si z nich opisy a výpisy. Pokud státní zastupitelství při výkonu své
působnosti požádá soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout, jen pokud tomu brání
závažné důvody.
(5) Ustanoveními odstavců 1 až 4 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající ze zvláštních právních
předpisů o ochraně utajovaných skutečností, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem
uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti.
5b
) Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti se pro
účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá
z právního úkonu učiněného na základě zákona.

§ 15
(1) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke
státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto
úkonu se sepíše záznam.
(2) Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných skutečností chráněných
zvláštním právním předpisem od toho, kdo je povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by
vysvětlením porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl
těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle zvláštního právního předpisu oprávněn.
(3) Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu blízkou
5c
) vystavila nebezpečí
trestního stíhání. Státní zástupce je oprávněn důvodnost odepření přezkoumat, pokud takový postup
není v rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.
(4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu výdajů za podmínek a ve výši
stanovených právními předpisy o cestovních náhradách a na náhradu prokázaného ušlého výdělku
(dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které výzvu
vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v
důsledku vlastního protiprávního jednání nebo výhradně v osobním zájmu.
(5) Nárok na náhradu zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě 3 dnů osobou, která se ke státnímu
zastupitelství na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být tato osoba poučena.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup státního zastupitelství při
požadování vysvětlení vztahuje zvláštní právní předpis.
5d
)

§ 16
(1) Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního zastupitelství podle § 15 odst. 1,
může státní zastupitelství uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit
jeho předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit opakovaně.
(2) Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Stížnost lze podat u státního zastupitelství, které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě 3 dnů od
doručení písemného rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti samo
nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo
nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.
(3) Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení náležitostí písemného
vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak
užijí přiměřeně ustanovení trestního řádu.
(4) Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění.
Výkon rozhodnutí provede na návrh státního zastupitelství, které o uložení pokuty rozhodlo v
prvním stupni, soud podle občanského soudního řádu. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu
České republiky.
(5) Nevyhoví-li výzvě podle § 15 odst. 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v
činné službě, státní zastupitelství může přenechat jeho kázeňské potrestání příslušnému veliteli,
náčelníku nebo řediteli. Nevyhoví-li takové výzvě osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, státní zastupitelství ji může přenechat řediteli věznice nebo vazební věznice k
uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo
ředitel je povinen o výsledku státní zastupitelství vyrozumět. Obdobně se postupuje v případě osob,
které podléhají kárné odpovědnosti podle zvláštních právních předpisů.
§ 16a
Přijímání a vyřizování podání
(1) Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně, telegraficky, telefaxem,
dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo ústně do protokolu.
(2) Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se ten, kdo
je učinil, po státním zastupitelství domáhá. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-
li ani po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno, státní zastupitelství je bez
opatření založí. Anonymní podání se přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to,
aby jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.
(3) Není-li k vyřízení podání příslušné státní zastupitelství, jemuž bylo podání učiněno, a z obsahu
podání vyplývá, že k jeho vyřízení je příslušné jiné státní zastupitelství, postoupí podání tomuto
státnímu zastupitelství a toho, kdo podání podal, o tom vyrozumí.
(4) Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství a k jeho vyřízení je příslušný jiný
státní orgán, státní zastupitelství, jemuž bylo učiněno, neprodleně podání zašle tomu, kdo je učinil,
a vyrozumí ho podle povahy věci o tom, na koho se má obrátit. Jestliže z obsahu podání příslušnost
nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom
vyrozumí toho, kdo podání učinil, a podání založí.
(5) Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v působnosti státního zastupitelství,
jemuž bylo učiněno, státní zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo
jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná opatření ke zjednání nápravy.
(6) Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení
vyrozumět nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním
zastupitelstvím toho, kdo je učinil; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze
získat podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo podání učinil, písemně
vyrozumět.
(7) Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání
vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom
je třeba toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu státního
zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly
odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu
zastupitelství k opětovnému přezkoumání.
(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí na podání činěná státnímu zastupitelství podle
zvláštního právního předpisu.
5e
)
§ 16b
Stížnosti
(1) Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na
nevhodné chování státních zástupců a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství.
(2) K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci,
proti němuž stížnost směřuje; je též příslušný k vyřízení stížnosti směřující proti zaměstnanci
státního zastupitelství, v jehož čele stojí. K vyřízení stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu
zástupci je příslušný ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k jejímu
vyřízení.
(3) Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené;
vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje,
popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla
stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o
vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad.
(4) Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž by obsahovala nové
skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba
stěžovatele v odpovědi na předchozí stížnost upozornit.
(5) Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu
zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců, uvedenou v § 16a odst. 6 nelze v tomto řízení překročit, a že
k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce nadřízený vedoucímu státnímu
zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo
ministerstvo, ministr spravedlnosti.

ČÁST ŠESTÁ
USTANOVOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A JEJICH PRACOVNÍ POMĚR
§ 17
(1) Státním zástupcem může být jmenován státní občan České republiky, který je způsobilý
k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal
vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké
škole v České republice,
5f
) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají
záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce státního zástupce
a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství.
(2) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní
zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška vykonané před účinností tohoto zákona
mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle tohoto zákona.
(3) O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona rozhoduje ministr
spravedlnosti.
(4) Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný
čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky
nehledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 18
(1) Funkce státního zástupce vzniká jmenováním.
(2) Státního zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti na dobu
časově neomezenou.
(3) Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: "Slibuji
na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou
a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána,
budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o
věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení
výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit
důstojnost svého povolání." Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik
funkce státního zástupce.
(4) Pracovní poměr státního zástupce se zakládá k České republice jmenováním do funkce státního
zástupce a vzniká po složení slibu podle odstavce 3 dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této
funkce. Nestanoví-li tento zákon jinak, vykonává práva a povinnosti z pracovního poměru státní
zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce.
(5) Pracovní poměr státního zástupce končí dnem zániku funkce státního zástupce.
(6) Pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(7) Platové poměry státních zástupců upravuje zvláštní právní předpis.

Přidělení k výkonu funkce a jeho změny
§ 19
(1) Státního zástupce přidělí k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství ministr
spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu. Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za
následek zánik funkce, nelze-li státního zástupce s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu
zastupitelství.
(2) Ministr spravedlnosti může státního zástupce přeložit s jeho souhlasem nebo na jeho žádost k
jinému státnímu zastupitelství téhož nebo vyššího stupně; nestanoví-li tento zákon jinak, ke
státnímu zastupitelství nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit státního zástupce jen na
jeho žádost. Žádost o přeložení podává státní zástupce prostřednictvím nejvyššího státního
zástupce, který k žádosti připojí své stanovisko. Státní zástupce může až do dne rozhodnutí ministra
spravedlnosti o změně svého přidělení žádost vzít zpět. Při překládání státních zástupců ke státnímu
zastupitelství vyššího stupně se přihlíží též k dosažené odborné úrovni překládaného státního
zástupce a k výsledkům prohlubování jeho odborných znalostí (§ 24 odst. 3).
(3) Nelze-li řádný výkon působnosti státního zastupitelství zajistit postupem podle odstavců 1 a 2,
může ministr spravedlnosti po vyjádření vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k
němuž je státní zástupce přidělen, přeložit státního zástupce i bez jeho souhlasu nebo žádosti k
jinému státnímu zastupitelství, dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo
změně obvodů státních zastupitelství.
(4) Podle odstavce 3 lze státního zástupce přeložit pouze k jinému státnímu zastupitelství téhož
stupně v rámci obvodu státního zastupitelství o jeden stupeň vyššího anebo ke státnímu
zastupitelství o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství, k němuž je státní
zástupce přidělen k výkonu funkce. Přeložit státního zástupce podle odstavce 3 lze pouze do 6
měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze státního
zástupce přeložit opakovaně. Při překládání podle odstavce 3 se přihlédne také k osobním a
rodinným poměrům státního zástupce.
(5) Státnímu zástupci, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství podle
odstavce 3, zůstává zachován plat, který by mu jinak podle zvláštního právního předpisu příslušel,
pokud mu přeložením nevznikne nárok na plat vyšší.
(6) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 3 lze podat podle zvláštního právního
předpisu
5g
) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
§ 19a
(1) Státní zástupce může být v zájmu řádného zajištění úkolů státního zastupitelství se svým
souhlasem dočasně přidělen k výkonu funkce státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství na
dobu nejdéle 3 let nebo k jinému orgánu nebo organizaci na dobu nejdéle jednoho roku. Státní
zástupce může být se svým souhlasem v zájmu využití zkušeností dočasně přidělen k ministerstvu
nebo k Justiční akademii na dobu nejdéle jednoho roku.
(2) O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce
státního zastupitelství, které je ve vztahu k oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.
V případě dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní
zástupce. V ostatních případech rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním
zástupcem a v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci též na základě jejich
souhlasu nebo žádosti. Součástí rozhodnutí je i určení doby dočasného přidělení, kterou nelze bez
souhlasu státního zástupce prodlužovat.
(3) Státní zástupce dočasně přidělený k jinému státnímu zastupitelství má po dobu přidělení právo
na
a) zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního zastupitelství, ke kterému
byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu
funkce u tohoto státního zastupitelství cestu z místa svého bydliště,
b) náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa
svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to
dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání
silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním
poměru,
c) náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště ke
státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu
právo na náhradu podle písmena b).
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle tohoto zákona dočasně
přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii nebo k jinému orgánu anebo organizaci v České
republice.

§ 20
Pracovní pohotovost
K plnění úkolů, k nimž je státní zastupitelství podle zákona příslušné, jestliže jejich provedení
nesnese odkladu, může vedoucí státní zástupce nařídit státnímu zástupci pracovní pohotovost na
pracovišti, v místě jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na pracovišti
může být státnímu zástupci nařízena v rozsahu nejvýše 400 hodin ročně. Při nařizování pracovní
pohotovosti vedoucí státní zástupce dbá na rovnoměrné zatížení všech státních zástupců.

§ 21
Zánik funkce státního zástupce
(1) Funkce státního zástupce zaniká dnem
a) ve kterém měl státní zástupce složit slib, pokud složení slibu odepřel nebo jej složil s
výhradou,
b) ve kterém po svém jmenování státní zástupce dodatečně odvolal souhlas s prvým
přidělením, pokud ho nelze s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství,
c) k němuž státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky,
d) k němuž byl státní zástupce jmenován soudcem, zvolen poslancem nebo senátorem
Parlamentu České republiky anebo členem zastupitelstva územního samosprávného celku,
e) k němuž státnímu zástupci vznikla funkce ve veřejné správě,
f) 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let,
g) úmrtí státního zástupce nebo dnem právní moci rozhodnutí o jeho prohlášení za mrtvého.
(2) Funkce státního zástupce dále zaniká dnem právní moci rozhodnutí
a) kterým byl státní zástupce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho
způsobilost k právním úkonům omezena,
b) kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,
c) kterým bylo zjištěno, že státní zástupce je z důvodu uvedeného v § 26 nezpůsobilý k výkonu
funkce státního zástupce,
d) o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce.
(3) Státní zástupce se může vzdát funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti; funkce
státního zástupce zaniká uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž
oznámení státního zástupce o tom, že se funkce státního zástupce vzdává, bylo ministru
spravedlnosti doručeno.

§ 22
Dočasné zproštění výkonu funkce
(1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce státního zástupce, byl-li dočasně přidělen
k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 19a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.
(2) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního zástupce,
a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,
b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je možno uložit kárné opatření
odvolání z funkce, a to na dobu do skončení kárného řízení,
c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 26 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat funkci
státního zástupce, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.
(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce dojde dnem, v němž bylo státnímu
zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
(4) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 přísluší státnímu zástupci jeho
dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu.
5h
)
(5) Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 2 písm. b) může státní
zástupce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle
zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;
5i
) podání námitek nemá odkladný účinek.

ČÁST SEDMÁ
POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ
§ 23
(1) Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství; jím provedené
úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.
(2) Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem státního zastupitelství se řídí zvláštním právním předpisem.
5j
)

§ 24
(1) Státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat
přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen
postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů.
Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto
povinností, musí odmítnout.
(2) Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých
politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o
dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo
vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti
státního zastupitelství nebo státního zástupce. Státní zástupce zejména
a) ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním
nebo sdělovacími prostředky,
b) svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických,
sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu
své funkce jedná, se musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních
postojů,
c) nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých
zájmů,
d) musí odpovědně přistupovat ke správě vlastního majetku i majetku, jehož správa mu byla
svěřena, uzavírat jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádného výkonu funkce
státního zástupce, a svoje finanční záležitosti uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno
k nepřípustnému ovlivňování jeho osoby v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce,
e) nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat
účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné
osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení nebo případů, ve
kterých takový postup umožňuje zvláštní právní předpis, anebo případů, v nichž půjde o
zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám státní zástupce.
(3) Státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných
právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia
využívá zejména vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně státním zastupitelstvím
a vysokými školami.
(4) Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným
osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a
dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené
veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců,
advokátů a notářů.
(5) Státní zástupce přispívá svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě a při odborném
vzdělávání státních zástupců, soudců, právních a justičních čekatelů a dalších zaměstnanců státního
zastupitelství a soudů organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, státním zastupitelstvím
nebo soudy. Nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu funkce, může státní zástupce přispívat
svými znalostmi též při odborné přípravě zejména advokátů a advokátních koncipientů.
(6) Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku
funkce státního zástupce, kromě výkonu funkce státního zástupce a funkce vedoucího státního
zástupce nebo jeho náměstka, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo
Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost, s
výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a
umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu,
5k
) za
předpokladu, že tyto činnosti jsou slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce.
(7) Pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního zastupitelství, je
povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.

§ 25
(1) Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s
výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce.
(2) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,
5k
) může státního zástupce zprostit mlčenlivosti z
vážných důvodů nejvyšší státní zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti
mlčenlivosti ministr spravedlnosti.

§ 26
Nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce
(1) Státní zástupce není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže
a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci státního zástupce,
b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce
státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje
důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.

ČÁST OSMÁ
KÁRNÁ ODPOVĚDNOST STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ
§ 27
Státní zástupce je odpovědný za kárné provinění.

§ 28
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo
jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost
jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.

§ 29
Odpovědnost státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 2 let od jeho spáchání podán
návrh na zahájení kárného řízení.

§ 30
(1) Za kárné provinění lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z
těchto kárných opatření:
a) důtku,
b) snížení platu až o 25 % na dobu nejdéle 6 měsíců a při opětovném kárném provinění, jehož
se státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného postihu, na dobu nejdéle 1 roku,
c) odvolání z funkce.
(2) Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud projednání kárného provinění státního zástupce
je postačující.
(3) Drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně
vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.
(4) Kárné opatření snížení platu podle odstavce 1 písm. b) se vůči kárně postiženému státnímu
zástupci uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení
kárného opatření.

§ 31
Kárné řízení se státními zástupci upravuje zvláštní právní předpis.
5
)

§ 32
Podle zvláštního právního předpisu uvedeného v § 31 se postupuje také v případě, že
a) státnímu zástupci nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci
[§ 26 písm. a)],
b) státní zástupce byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k
zániku funkce, jestliže čin, za který byl státní zástupce odsouzen, svou povahou
zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce [§ 26 písm.
b)].
ČÁST DEVÁTÁ
§ 32a
zrušen
§ 32b
zrušen
§ 32c
zrušen
§ 32d
zrušen
§ 32e
zrušen
§ 32f
zrušen
§ 32g
zrušen
§ 32h
zrušen
§ 32i
zrušen
§ 32j
zrušen
§ 32k
zrušen
§ 32l
zrušen
§ 32m
zrušen
§ 32n
zrušen
§ 32o
zrušen
§ 32p
zrušen
§ 32q
zrušen

ČÁST DESÁTÁ
PRÁVNÍ ČEKATELÉ A ČEKATELSKÁ PRAXE
§ 33
Čekatelská praxe
(1) Čekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon funkce státního zástupce.
Doba čekatelské praxe činí 36 měsíců, do této doby se započítává doba dovolené na zotavenou
čerpané v době výkonu čekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxi z důvodu
překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu tyto
doby do doby čekatelské praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.
(2) Do doby čekatelské praxe se započte doba výkonu funkce soudce a justičního čekatele, soudce
Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího
správního soudu, praxe advokáta a advokátního koncipienta. Ministerstvo může na žádost právního
čekatele započítat do doby čekatelské praxe dobu jiné právnické činnosti, jestliže právní čekatel
získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená
doba nesmí přesahovat 24 měsíců.
(3) Čekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát
pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v pracovněprávních vztazích za stát s právním
čekatelem jedná příslušné krajské státní zastupitelství.
(4) Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a čekatelskou praxi může vykonávat
ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné
zkoušky a souhlasu s přidělením.
(5) Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v trvání 40 měsíců.
Nedosáhne-li doba čekatelské praxe v době trvání tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s
právním čekatelem sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení této
délky čekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr se právnímu čekateli s jeho
souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxe v trvání 36
měsíců v důsledku plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství
nebo péče o nezletilé dítě.
(6) Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib:
"Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon
funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.".
(7) Právní čekatel je oprávněn provádět jednoduché úkony státního zástupce nebo administrativní
činnost pod vedením státního zástupce nebo jiného odborného zaměstnance státního zastupitelství.
(8) Právní čekatel je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu
své činnosti, a to i po skončení pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může
právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní zástupce.
(9) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními
zákoníku práce.

§ 34
Závěrečná zkouška
(1) Po ukončení čekatelské praxe je právní čekatel povinen se podrobit závěrečné zkoušce, jejímž
účelem je ověřit, zda má potřebné vědomosti a je náležitě odborně připraven k zastávání funkce
státního zástupce.
(2) Závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti.
Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze státních zástupců, soudců, zaměstnanců působících na
ministerstvu a dalších odborníků právní teorie a praxe.
(3) Závěrečná zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva,
která státní zastupitelství aplikuje při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují
k organizaci státního zastupitelství, soudů a k postavení a povinnostem státních zástupců.
(4) Ministerstvo umožní právnímu čekateli na jeho žádost podanou prostřednictvím příslušného
krajského státního zastupitelství do konce předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru
vykonat závěrečnou zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení čekatelské praxe, nejpozději 1
týden před skončením pracovního poměru. Brání-li právnímu čekateli ve vykonání závěrečné
zkoušky důležitá překážka, určí ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se
dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr právního čekatele se v tomto případě s jeho
souhlasem prodlužuje tak, aby skončil uplynutím týdne po dni, který byl stanoven k vykonání
závěrečné zkoušky, nejdéle o 6 měsíců.
(5) Požádá-li právní čekatel, který neuspěl při závěrečné zkoušce, před skončením pracovního
poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo závěrečnou zkoušku opakovat do 6 měsíců od
podání žádosti; závěrečnou zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr právního čekatele
se v takovém případě s jeho souhlasem prodlužuje do dne, který byl určen k vykonání opakované
závěrečné zkoušky.
(6) Pracovní poměr právního čekatele, který složil závěrečnou zkoušku, se s jeho souhlasem
prodlužuje o 12 měsíců ode dne složení závěrečné zkoušky. V případě, že se právní čekatel stal
státním zástupcem, pracovní poměr končí dnem jmenování do funkce.
(7) V době trvání pracovního poměru podle odstavce 6 vykonává právní čekatel úkony podle § 33
odst. 7.
(8) Za závěrečnou zkoušku se považuje též odborná justiční zkouška a advokátní zkouška.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH
ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍCH ČEKATELŮ
§ 34a
Odborné vzdělávání právních čekatelů je zajišťováno zejména prostřednictvím Justiční
akademie. Justiční akademie umožní též vzdělávání státních zástupců.

ČÁST DVANÁCTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 35
(1) Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury ustanovení do
funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za státní zástupce
jmenované podle tohoto zákona do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich
dosavadní pracovní nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto postupem projeví do 15 dnů
ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas. Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr
podle předchozí věty, přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.
6
)
(2) Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v
odstavci 1 považují za přidělené
a)
k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jestliže vykonávali funkci prokurátora nebo
vyšetřovatele prokuratury Generální prokuratury,
b)
ke krajským státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí krajská prokuratura, u níž
vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury,
c)
k okresním státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí okresní prokuratura, u níž
vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury.
(3) Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona o jiném
přidělení v odstavci 2; pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury
nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým takto
skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.
6
)
(4) Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti o přidělení
prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním zastupitelstvím. Pokud s tímto
přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr
končí uplynutím této lhůty.
(5) Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem na dobu určitou
do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu
neurčitou, pokud ministr spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto
zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby podle věty prvé, náleží
odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.
6
)
(6) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v
orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pracovníky státních
zastupitelství ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních
zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u níž působili a jejich
dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí, projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti
tohoto zákona nesouhlas.

§ 36
Splňuje-li podmínky uvedené v § 17 odst. 1, může být do 31. prosince 1996 jmenován
státním zástupcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou
nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a
úspěšným složením závěrečné zkoušky prokázal způsobilost k výkonu funkce státního zástupce.

§ 37
Do doby nabytí účinnosti zákona upravujícího platové poměry státních zástupců a právních
čekatelů se platové poměry státních zástupců a právních čekatelů řídí nařízením vlády České
republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních
čekatelů, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.

§ 38
Hmotný majetek a majetková práva včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakož i
jiná práva a závazky přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona z prokuratury na ministerstvo
spravedlnosti. To platí i pro majetek užívaný vojenskou prokuraturou a práva a povinnosti s ním
související, pokud se ministerstvo spravedlnosti nedohodne s ministerstvem obrany jinak.

§ 39
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájí svou činnost dnem, kdy svou činnost zahájí
vrchní soud v Olomouci; do té doby vykonává jeho působnost vrchní státní zastupitelství v Praze.

§ 40
(1) Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) jednací řád státního zastupitelství,
b) zrušeno,
c) postup při výběru právních čekatelů a při jejich přijímání do pracovního poměru,
d) obsahovou náplň čekatelské praxe, její organizaci a podrobnosti o závěrečné zkoušce,
e) okruh úkonů, které mohou být prováděny právními čekateli.
(2) Ministerstvo může vyhláškou stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů
státních zastupitelství, v obvodu státního zastupitelství zřídit jeho pobočky nebo zřídit státní
zastupitelství s výlučnou působností anebo určit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních
zastupitelství bude vyřizovat jedno státní zastupitelství.

§ 41
Pokud jiné předpisy mluví o prokuratuře, prokurátorech a vyšetřovatelích prokuratury,
rozumí se tím podle povahy věci státní zastupitelství a státní zástupci podle tohoto zákona.

§ 42
Státní zastupitelství může podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost
smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení
omezující volnost jejich účastníků.

§ 43
Bylo-li před účinností tohoto zákona zahájeno a dosud neskončeno kárné řízení proti
prokurátorovi nebo vyšetřovateli prokuratury, který se stal státním zástupcem podle tohoto zákona,
převezme a dokončí kárné řízení kárný senát podle ustanovení tohoto zákona.

§ 44
(1) K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu prokurátora a o jeho
upozornění se nepřihlíží.
7
)
(2) Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2 zákona o prokuratuře.
8
)
(3) Protesty prokurátora podané od dne účinnosti tohoto zákona se vyřídí podle dosavadních
předpisů s tím , že místo prokurátora působí státní zástupce.

§ 45
Zrušuje se zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 71/1967 Sb., zákona č.
147/1969 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 196/1988 Sb. a zákona č. 168/1990 Sb.

§ 46
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Poznámky pod čarou:
1)
§ 62 a 62a zákona o rodině.
1a)
Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
2)
§ 4 písm a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění zákona č. 177/2001 Sb.
3)
Zákon č. 101/2000 Sb.
4)
§ 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1993 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
4a)
§ 7 a 8 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích.
§ 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících
zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 27 odst. 4 zákoníku práce.
4c)
Například zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů.
4d)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.
5a)
Například § 15 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a
doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č.
2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb.,
zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 167/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.
5b)
Například § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č.
35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb.,
zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995
Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č.
242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb.,
zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č.
271/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb., a § 7 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních
proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve
znění zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.
5c)
§ 116 občanského zákoníku.
5d)
Například trestní řád.
5e)
Například trestní řád, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, zákon č. 106/1999 Sb., o
svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000
Sb.
5f)
§ 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.
5g)
§ 250l a násl. občanského soudního řádu.
5h)
Zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o
změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v
rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve
znění zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 14/2002 Sb.
5i)
§ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb.
5j)
Zákon č. 82/1998 Sb.
5k)
§ 49 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
5l)
Například § 46 odst. 5 písm. h) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a
o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona
č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb. a zákona č. 363/2000 Sb.
5m) zrušena
5n)
zrušena
6)
Zákon č.195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, ve
znění zákona ČNR č.37/1993 Sb.
Zákon č.76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č.226/1992
Sb.
7)
Např. § 250i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 69 a § 75 odst. 3 zákona č.71/1967 Sb.
8)
Zákon č.60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů.



Podmínky používání Stats PageRank Checking Icon čluny BARK , o.s. Martišor , občanské sdružení Martišor
copyleft 2005-2016 Ley.cz o.s. IČO: 02170582