Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.)

§ (1-471)



§ 460
Důsledky odevzdání výkonu podmíněného trestu odnětí svobody

Vyhověl-li orgán dožádaného státu žádosti podle § 459, je soud nadále oprávněn rozhodnout o tom, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil anebo zda se trest vykoná. Pravomocné rozhodnutí o tom, že se trest vykoná, předloží v případě potřeby Ministerstvu spravedlnosti spolu s žádostí podle § 457 odst. 1.

Oddíl osmý
Zvláštní ustanovení o uznávání a výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo důkazního prostředku mezi členskými státy Evropské unie

§ 460a

(1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí na zajištění

a) majetku nebo jeho části, věcí nebo jiných majetkových hodnot, u kterých je podezření, že byly určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti nebo svou hodnotou odpovídají, byť i jen zčásti, takovému výnosu (dále jen "majetek"), nebo

b) důkazního prostředku uvedeného v § 112 (dále jen "důkazní prostředek"),
jestliže se nacházejí na území členského státu Evropské unie (dále jen "vykonávající stát") na základě příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku vydaného v jiném členském státě Evropské unie (dále jen "vydávající stát").

(2) Příkazem k zajištění se rozumí příkaz příslušného justičního orgánu vydávajícího státu vydaný v souladu s právním předpisem Evropské unie, kterým má být zabráněno zničení, pozměnění, převodu nebo prodeji majetku, který může být předmětem propadnutí nebo zabrání, nebo důkazního prostředku.

(3) Nestanoví-li ustanovení tohoto oddílu jinak, použijí se na zajištění majetku nebo důkazních prostředků ustanovení oddílu čtvrtého hlavy čtvrté a ustanovení oddílu prvního a pátého této hlavy.

Zajištění majetku nebo důkazního prostředku v jiném členském státě

§ 460b

(1) Je-li třeba zajistit majetek nebo důkazní prostředek nacházející se ve vykonávajícím státě, vydá předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce příkaz k jeho zajištění. Příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku musí obsahovat

a) název, adresu, číslo telefonu a faxu a elektronickou adresu orgánu, který příkaz vydal,

b) den a místo vydání příkazu,

c) popis skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání trestného činu,

d) zákonné pojmenování trestného činu s doslovným zněním příslušných zákonných ustanovení,

e) označení a popis majetku nebo důkazního prostředku a místo, kde se v cizině nachází, a

f) poučení o opravném prostředku podle odstavce 6.

(2) K příkazu se připojí osvědčení o vydání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku s překladem do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu nebo do jazyka, v němž je vykonávající stát ochoten příkaz k zajištění přijmout. Vzor osvědčení o vydání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(3) V případě zajištění důkazního prostředku se připojí k příkazu podle odstavce 1 žádost o předání důkazního prostředku do České republiky. V případě zajištění majetku se připojí žádost o uznání a výkon rozhodnutí o propadnutí majetku nebo o propadnutí či zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty neprodleně po vydání tohoto rozhodnutí.

(4) K příkazu k zajištění důkazního prostředku může být připojena žádost, aby justiční orgán vykonávajícího státu při výkonu tohoto příkazu zohlednil v žádosti uvedená ustanovení trestního řádu, pokud to není v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu.

(5) Nelze-li připojit žádost podle odstavce 3, obsahuje osvědčení podle odstavce 2 pokyn, aby zajištění trvalo až do doby předložení této žádosti včetně předpokládaného termínu jejího předložení.

(6) Proti příkazu k zajištění majetku podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

§ 460c

Příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku včetně osvědčení podle § 460b odst. 2 zašle předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce bez zbytečného odkladu po jeho vydání přímo příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu. Zaslání prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti v případě příkazu vydaného předsedou senátu nebo prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství v případě příkazu vydaného státním zástupcem, není vyloučeno. Osobě přímo dotčené příkazem k zajištění majetku nebo důkazního prostředku se příkaz doručí až poté, co příslušný justiční orgán vykonávajícího státu zajistil výkon tohoto příkazu ve vykonávajícím státě.

§ 460d

Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který vydal příkaz k zajištění majetku nebo důkazního prostředku, je povinen bez odkladu informovat příslušný justiční orgán vykonávajícího státu o zrušení tohoto příkazu.

Uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem jiného členského státu a zajištění výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu

§ 460e

(1) K rozhodování o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a k zajištění výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se nachází majetek, kterého se toto rozhodnutí týká; je-li současně příslušných více státních zástupců, postupuje se podle § 431 odst. 3.

(2) Byl-li příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu zaslán státnímu zástupci, který není k rozhodování o uznání takového příkazu příslušný, postoupí jej tento státní zástupce neprodleně příslušnému státnímu zástupci; o tomto postoupení vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu, který mu takový příkaz zaslal.

(3) K provádění úkonů podle hlavy čtvrté, u nichž je dána pravomoc soudu, je v tomto řízení příslušný okresní soud podle § 26.

§ 460f

(1) Státní zástupce rozhodne o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 2 a 3, a bez odkladu zajistí výkon tohoto rozhodnutí zajištěním majetku podle oddílu čtvrtého hlavy čtvrté, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 větě druhé a § 460g odst. 1. O uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu rozhodne státní zástupce nejpozději do 24 hodin, pokud je možné v této lhůtě opatřit dostatek podkladů k jeho rozhodnutí. Pokud státní zástupce nerozhodne o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu v uvedené lhůtě, rozhodne o tomto uznání neprodleně po opatření dostatečných podkladů pro své rozhodnutí. V odůvodnění usnesení uvede důvody, pro které nebylo možné ve lhůtě rozhodnout.

(2) Státní zástupce rozhodne o neuznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu, pokud

a) k příkazu k zajištění majetku není připojeno osvědčení podle § 460b odst. 2, nebo je toto osvědčení neúplné nebo zjevně neodpovídá obsahu příkazu, ledaže údaje uvedené v příkazu nebo jiném dokumentu justičního orgánu vydávajícího státu jsou dostatečné pro rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku, anebo je tento orgán na výzvu a ve lhůtě podle odstavce 3 doplnil, opravil nebo osvědčení dodatečně předložil,

b) čin není trestný podle práva obou států, pokud nejde o jednání podle § 412; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze uznání příkazu justičního orgánu vydávajícího státu odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy vydávajícího státu,

c) trestní stíhání je nepřípustné z důvodů podle § 11 odst. 1 písm. f), g), h) a odstavce 4,

d) majetek uvedený v příkazu nemůže být předmětem zajištění podle zvláštního právního předpisu,

e) příkaz nebyl vydán v rámci trestního řízení ve vydávajícím státě, nebo

f) příkaz je v rozporu se zájmy České republiky chráněnými v § 377.

(3) Jestliže údaje uvedené v příkazu k zajištění majetku, vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, nebo v osvědčení podle § 460b odst. 2, nejsou dostatečné pro rozhodnutí státního zástupce o uznání tohoto příkazu nebo zjevně neodpovídají obsahu příkazu nebo osvědčení, anebo osvědčení není připojeno, vyzve státní zástupce justiční orgán vydávajícího státu k zaslání osvědčení nebo k doplnění příkazu nebo osvědčení o potřebné údaje nebo k jejich opravě, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

(4) Státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o uznání či částečném uznání jeho příkazu k zajištění majetku a o zajištění výkonu rozhodnutí o uznání příkazu. Stejně tak neprodleně informuje tento orgán o neuznání jeho příkazu k zajištění majetku, jakož i o tom, že zajištění nelze provést, neboť majetek, který je předmětem zajištění, se ztratil, byl zničen nebo jej není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení podle § 460b odst. 2.

(5) Proti usnesení o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Stížností nelze napadnout důvody, pro které byl příkaz k zajištění majetku vydán justičním orgánem vydávajícího státu. Státní zástupce vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu o podání stížnosti a o výsledku řízení o této stížnosti.

§ 460g
Odklad výkonu rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku

(1) Uzná-li státní zástupce příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu, může rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu, jestliže

a) by jeho výkon mohl narušit trestní řízení probíhající v České republice, nebo

b) majetek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu již byl zajištěn v rámci jiného trestního řízení probíhajícího v České republice nebo v jiném státě.

(2) Státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o odložení výkonu rozhodnutí o uznání příkazu podle odstavce 1 včetně důvodů pro toto odložení, a lze-li ji odhadnout, i o předpokládané délce trvání tohoto odložení. Dále informuje justiční orgán vydávajícího státu o dalších omezeních, která se vztahují na majetek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, pokud jsou mu známa.

(3) Jakmile pomine důvod odložení výkonu rozhodnutí o uznání příkazu podle odstavce 1, státní zástupce zajistí výkon rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění majetku podle § 460f a neprodleně o tom vyrozumí justiční orgán vydávajícího státu.

§ 460h
Trvání, omezení a zrušení zajištění majetku

(1) Zajištění majetku podle § 460f trvá až do doby výkonu rozhodnutí o uznání příkazu justičního orgánu vydávajícího státu, kterým bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání majetku uvedeného v příkazu k zajištění majetku nebo jeho části, anebo do doby zrušení zajištění majetku státním zástupcem podle odstavce 3.

(2) Státní zástupce, který rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne o omezení zajištění majetku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že rozsah zajištění majetku uvedený v příkazu k zajištění byl ve vydávajícím státě omezen.

(3) Státní zástupce, který rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne bezodkladně o zrušení zajištění majetku, jakmile byl vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že příkaz k zajištění majetku byl ve vydávajícím státě zrušen. Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížností nelze napadnout důvody, pro které byl rozsah zajištění majetku ve vydávajícím státě omezen nebo zrušen.

Zajištění a předání důkazního prostředku uvedeného v příkazu k zajištění důkazního prostředku vydaném justičním orgánem jiného členského státu

§ 460i

(1) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce bez odkladu zajistí důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném příslušným justičním orgánem vydávajícího státu, s výjimkou důvodů uvedených v odstavcích 4 a 5 větě druhé a v § 460k odst. 1. Přitom postupuje obdobně podle ustanovení oddílu čtvrtého hlavy čtvrté.

(2) Pokud je zapotřebí k zajištění důkazního prostředku použít opatření podle § 82 až 85b, § 86 až 87c, § 88, § 88a nebo § 158b až 158f, zajistí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce důkazní prostředek za podmínek uvedených v těchto ustanoveních a s výjimkou jednání uvedených v § 412 i za podmínky oboustranné trestnosti.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce přihlédne na žádost justičního orgánu vydávajícího státu k procesním požadavkům tohoto orgánu týkajícím se zajištění důkazního prostředku, pokud nejsou v rozporu se základními zásadami trestního řízení podle tohoto zákona a se zájmy České republiky uvedenými v § 377.

(4) Jestliže údaje uvedené v příkazu k zajištění důkazního prostředku, vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, nebo v osvědčení podle § 460b odst. 2, nejsou dostatečné pro zajištění důkazního prostředku nebo zjevně neodpovídají obsahu příkazu nebo osvědčení, anebo osvědčení není připojeno, vyzve předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce justiční orgán vydávajícího státu k zaslání osvědčení nebo k doplnění příkazu nebo osvědčení o potřebné údaje nebo k jejich opravě, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o zajištění důkazního prostředku uvedeného v příkazu tohoto orgánu. Stejně tak neprodleně informuje tento orgán o nezajištění důkazního prostředku z důvodů uvedených v § 460f odst. 2, jakož i o tom, že zajištění nelze provést, neboť důkazní prostředek, který je předmětem zajištění, se ztratil, byl zničen, nebo jej není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení podle § 460b odst. 2.

§ 460j

(1) Na základě žádosti justičního orgánu vydávajícího státu předá předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce důkazní prostředek do vydávajícího státu. Při předání důkazního prostředku vydávajícímu státu předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce požádá příslušný justiční orgán tohoto státu o jeho vrácení; tohoto práva se však může výslovně vzdát.

(2) Pokud byl požadovaný důkazní prostředek již zajištěn v jiném trestním řízení vedeném v České republice, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce tento důkazní prostředek dočasně předat vydávajícímu státu pod podmínkou, že bude vrácen, a to ve lhůtě, kterou stanoví, je-li ho zapotřebí pro trestní řízení vedené v České republice nebo tak stanoví zvláštní právní předpis.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce předá justičnímu orgánu vydávajícího státu důkazní prostředek s upozorněním, že v jiné trestní věci, než ve které byl vyžádán, může být použit pouze s jeho souhlasem.

§ 460k
Odklad zajištění důkazního prostředku

(1) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může odložit zajištění důkazního prostředku uvedeného v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, jestliže

a) by jeho zajištění mohlo narušit trestní řízení probíhající v České republice, nebo

b) důkazní prostředek uvedený v příkazu justičního orgánu vydávajícího státu již byl zajištěn v rámci jiného trestního řízení probíhajícího v České republice nebo jiném státě.

(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně informuje justiční orgán vydávajícího státu o odložení provedení zajištění důkazního prostředku podle odstavce 1, včetně důvodů pro toto odložení, a lze-li ji odhadnout, i o předpokládané délce trvání tohoto odložení.

(3) Jakmile pomine důvod odložení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce provede zajištění důkazního prostředku podle § 460i a neprodleně o tom informuje justiční orgán vydávajícího státu.

§ 460l
Trvání, omezení a zrušení zajištění důkazního prostředku

(1) Zajištění důkazního prostředku podle § 460i trvá až do doby jeho předání podle § 460j justičnímu orgánu vydávajícího státu nebo do doby zrušení zajištění důkazního prostředku předsedou senátu nebo v přípravném řízení státním zástupcem podle odstavce 3.

(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který zajistil důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, omezí zajištění důkazního prostředku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že rozsah zajištění důkazního prostředku uvedený v příkazu k zajištění byl ve vydávajícím státě omezen.

(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který zajistil důkazní prostředek uvedený v příkazu k zajištění vydaném justičním orgánem vydávajícího státu, zruší zajištění důkazního prostředku, byl-li vyrozuměn justičním orgánem vydávajícího státu o tom, že tento příkaz k zajištění byl ve vydávajícím státě zrušen.

Regresní nárok ve vztahu k členským státům Evropské unie

§ 460m

(1) Ministerstvo spravedlnosti uhradí za podmínky vzájemnosti na žádost vykonávajícího státu, který uznal a provedl příkaz k zajištění podle § 460b, jím požadovanou částku vyplacenou jako náhradu škody za podmínek, že

a) dojde k pravomocnému zrušení příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku vydaného podle § 460b předsedou senátu nebo v přípravném řízení státním zástupcem,

b) škoda, kterou vykonávající stát uhradil podle svých vnitrostátních předpisů takové osobě, byla způsobena zrušeným příkazem vydaným podle § 460b,

c) žádost vykonávajícího státu o proplacení jím uhrazené škody nebo dokumenty k ní připojené obsahují výši vyplacené náhrady škody, jejíž uhrazení je požadováno, její odůvodnění a údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a

d) k žádosti podle písmene c) je připojeno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu vykonávajícího státu o náhradě škody.

(2) V případě, že žádost vykonávajícího členského státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve Ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán vykonávajícího státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní na důsledky nevyhovění této výzvě. Nevyhoví-li příslušný orgán vykonávajícího státu této výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl důvody, ze kterých tak nemohl učinit, Ministerstvo spravedlnosti žádosti nevyhoví.

(3) Ministerstvo spravedlnosti neproplatí vykonávajícímu státu náhradu škody, která byla způsobena nesprávným postupem orgánů vykonávajícího státu.

§ 460n

(1) Ministerstvo spravedlnosti je oprávněno žádat po vydávajícím státě za jím stanovených podmínek úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody v případě, že

a) státní zástupce podle § 460f uznal příkaz k zajištění majetku vydaný justičním orgánem vydávajícího státu a zajistil výkon tohoto rozhodnutí o uznání,

b) justiční orgán vydávajícího státu, který vydal takový příkaz, oznámil státnímu zástupci, že tento příkaz byl ve vydávajícím státě pravomocně zrušen, a

c) Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo osobě, jejíž majetek byl na základě zrušeného příkazu zajištěn, náhradu škody podle zvláštního právního předpisu a tato škoda byla způsobená příkazem k zajištění majetku justičního orgánu vydávajícího státu.

(2) Nárok na proplacení vyplacené náhrady škody podle odstavce 1 se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu vydávajícího státu podle právních předpisů vydávajícího státu. V žádosti nebo k ní připojených dokumentech se uvede výše vyplacené náhrady škody a její odůvodnění, údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a další údaje podle požadavků vydávajícího státu.

(3) Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno žádat úhradu vyplacené náhrady škody, která byla způsobena výlučně nesprávným postupem orgánů České republiky.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně použijí na náhradu škody způsobenou zajištěním důkazního prostředku podle § 460i provedeného na základě příkazu k zajištění důkazního prostředku vydaného vydávajícím státem.

Oddíl devátý
Zvláštní postup při uznání a výkonu rozhodnutí o peněžitých sankcích a jiných peněžitých plněních s členskými státy Evropské unie

§ 460o

(1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí na postup při uznání a výkonu pravomocného odsuzujícího rozhodnutí za trestný čin nebo jiný delikt nebo rozhodnutí vydaného na jeho základě, pokud bylo vydáno v souladu s právním předpisem Evropské unie 6),

a) kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta,

b) kterým byla poškozenému přiznána náhrada škody vůči odsouzenému,

c) kterým bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů řízení vedoucího k odsuzujícímu rozhodnutí za trestný čin nebo za jiný delikt, nebo

d) kterým bylo uloženo odsouzenému zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí,
pokud bylo vydáno soudem České republiky v trestním řízení (dále jen "rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních"), nebo soudem jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení anebo správním orgánem takového státu za předpokladu, že proti rozhodnutí správního orgánu o trestném činu nebo jiném deliktu je přípustný opravný prostředek, o kterém rozhoduje soud s pravomocí i ve věcech trestních (dále jen "rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních").

(2) Ustanovení tohoto oddílu se neužijí na uznání a výkon rozhodnutí, kterými byla přiznána náhrada škody poškozenému v občanskoprávním řízení, ani na rozhodnutí, kterým bylo vysloveno propadnutí majetku nebo jeho části, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, anebo její zabrání.

(3) Nestanoví-li tento oddíl jinak, použijí se na postup při uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních a na postup při předání rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních z České republiky do jiného členského státu Evropské unie pro účely jeho uznání a výkonu přiměřeně ustanovení oddílu sedmého.

Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních

§ 460p

(1) Rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních lze na území České republiky uznat a vykonat, pokud má odsouzený na území České republiky obvyklé bydliště nebo majetek. Při ověřování, zda je dána příslušnost soudů České republiky se vychází ze skutečností uvedených v osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1 a z vlastního provedeného šetření, případně též z dodatečných informací poskytnutých státem žádajícím o uznání a výkon takového rozhodnutí.

(2) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních je příslušný krajský soud, v jehož obvodu má odsouzený majetek. Pokud se majetek odsouzeného nachází v obvodech více soudů, je z těchto soudů k řízení příslušný soud, který jako první obdržel rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá. Pokud odsouzený nemá na území České republiky majetek, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má odsouzený obvyklé bydliště.

(3) Krajský soud příslušný podle odstavce 2 rozhoduje i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení.

(4) Bylo-li rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zasláno soudu nebo jinému orgánu, který není k řízení o uznání a výkonu takového rozhodnutí příslušný, postoupí je neprodleně příslušnému krajskému soudu; o tomto postoupení nepříslušný orgán vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který takové rozhodnutí vydal.

(5) Pokud krajský soud, kterému bylo zasláno nebo postoupeno rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, na základě provedeného šetření podle odstavce 1 zjistí, že soudy České republiky nejsou příslušné k uznání a výkonu takového rozhodnutí, neprodleně o této skutečnosti vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který o uznání a výkon takového rozhodnutí požádal, a zaslané rozhodnutí mu vrátí. Zároveň mu oznámí, že z tohoto důvodu nelze zaslané rozhodnutí na území České republiky uznat a vykonat.

(6) Pokud krajský soud zjistí, že odsouzený, vůči němuž směřuje rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, o jehož uznání a výkon se žádá, zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, postupuje obdobně podle odstavce 5. Nelze-li řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zahájit nebo v něm nelze pokračovat z jiných obdobných důvodů, které nejsou důvodem pro odmítnutí uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí, krajský soud o této skutečnosti vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který takové rozhodnutí vydal, a požádá jej o vyjádření, zda na uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí trvá.

§ 460q
Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti

Krajský soud uzná a vykoná rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních i v případě, že jednání, pro které bylo takové rozhodnutí vydáno, není trestným činem podle práva České republiky, jde-li o

a) jednání uvedená v § 412 odst. 2,

b) porušení pravidel silničního provozu, včetně porušení předpisů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a předpisů o přepravě nebezpečných věcí,

c) pašování zboží,

d) porušování práv k duševnímu vlastnictví,

e) vyhrožování nebo použití násilí vůči osobám, včetně násilí při sportovních událostech,

f) poškození cizí věci,

g) krádež,

h) jednání označená podle právních předpisů státu, který žádá o uznání a výkon svého rozhodnutí, jako trestný čin nebo jiný delikt, k jejichž trestnímu postihu zavazuje členské státy Evropské unie právní akt Evropských společenství nebo Evropské unie.

§ 460r
Podmínky uznání a výkonu

(1) Krajský soud rozhodne po písemném vyjádření státního zástupce ve veřejném zasedání rozsudkem o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, které mu bylo zasláno příslušným orgánem tohoto státu, uzná a vykoná, nebo zda se jeho uznání a výkon odmítne. Rozsudek doručí odsouzenému a státnímu zástupci.

(2) Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce, pokud se v něm rozhoduje o tom, zda se uzná a vykoná rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedené v § 460o odst. 1 písm. a).

(3) Krajský soud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeného v odstavci 1, pokud

a) v České republice již bylo pravomocně rozhodnuto v téže věci pro tentýž skutek vůči téže osobě, nebo bylo takové rozhodnutí vydáno a vykonáno v jiném státě,

b) čin není trestným činem podle práva České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v § 460q; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze uznání a výkon takového rozhodnutí odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá,

c) nárok na plnění nebo na výkon sankce uložené rozhodnutím je podle právního řádu České republiky promlčen a takové rozhodnutí bylo vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt, jejichž postihování je podle právního řádu České republiky v pravomoci orgánů České republiky, d) rozhodnutí bylo vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt spáchaný na území České republiky nebo mimo území České republiky na palubě lodi nebo letadla, které jsou registrovány v České republice, nebo v Antarktidě,

e) rozhodnutí bylo vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt spáchaný mimo území České republiky a státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá, a podle právního řádu České republiky nemají orgány České republiky pravomoc takový trestný čin nebo jiný delikt postihovat,

f) rozhodnutí bylo vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt, jejichž pachatelem je osoba, která požívá výsad a imunit podle právního řádu České republiky nebo mezinárodního práva,

g) rozhodnutí bylo vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt, jejichž pachatelem je osoba, která podle právního řádu České republiky není odpovědná za spáchání trestného činu nebo jiného deliktu pro nedostatek věku,

h) uložený peněžitý trest nebo plnění nepřesahuje částku 70 eur; částka uvedená v jiné měně se přepočte z cizí měny na euro podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo takové rozhodnutí vydáno,

i) uznání a výkon rozhodnutí je v rozporu se zájmy České republiky chráněnými v § 377, nebo

j) ze strany státu, který žádá o uznání a výkon rozhodnutí, není zaručena vzájemnost.

(4) Je-li dán důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedený v odstavci 3 písm. c) nebo i), krajský soud si před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí vyžádá stanovisko příslušného orgánu státu, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, zejména za účelem opatření si všech potřebných informací pro své rozhodnutí; v případě potřeby může krajský soud požádat tento příslušný orgán o neprodlené zaslání potřebných dodatečných podkladů a doplnění.

§ 460s

(1) Krajský soud dále rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, které mu bylo zasláno podle § 460r odst. 1, pokud k tomuto rozhodnutí není připojeno osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1, toto osvědčení je neúplné nebo zjevně neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, anebo vyplývá-li z osvědčení připojeného k rozhodnutí, že

a) osoba odsouzená za trestný čin nebo jiný delikt, na jejichž základě bylo vydáno takové rozhodnutí, nebyla poučena o svém právu podat proti takovému rozhodnutí opravný prostředek nebo o lhůtě, v jaké lze takový opravný prostředek podat, nebo

b) řízení vedoucí k vydání takového rozhodnutí se konalo v nepřítomnosti osoby, která spáchala trestný čin nebo jiný delikt, ve vztahu k němuž bylo takové rozhodnutí vydáno, a tato osoba buď o řízení nebyla řádně vyrozuměna, nebo se nevzdala opravného prostředku proti takovému rozhodnutí, nevzala jej zpět, nebo jiným způsobem nevyjádřila, že opravný prostředek nepodá.

(2) Pokud k rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních není připojeno osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1, toto osvědčení je neúplné nebo zjevně neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, nebo je dán důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedený v odstavci 1, krajský soud si před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí vyžádá stanovisko příslušného orgánu státu, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, zejména za účelem opatření si všech potřebných informací pro své rozhodnutí; krajský soud může požádat tento příslušný orgán o neprodlené zaslání osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1, jeho opraveného znění nebo jiných potřebných dodatečných podkladů a doplnění.

(3) Není-li zaslané osvědčení přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky 8) přijmout, krajský soud vyzve příslušný orgán státu, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal překlad osvědčení do příslušného jazyka, a zároveň jej upozorní, že pokud překlad osvědčení nezašle bez řádného důvodu ve stanovené lhůtě, krajský soud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních.

§ 460t
Uznání a výkon

(1) Nejde-li o případ podle § 460p odst. 5 a 6, nebo nejsou-li dány důvody pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedené v § 460r odst. 3 nebo § 460s, krajský soud rozhodne o uznání takového rozhodnutí a zároveň rozhodne, že se uznané rozhodnutí vykoná.

(2) Byl-li rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. a) uložen peněžitý trest, krajský soud rozhodnutí uzná a v něm uložený peněžitý trest vykoná jako peněžitý trest pouze v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu Evropské unie za jednání, které je trestným činem i podle právního řádu České republiky. V případě, že byl peněžitý trest uložen za jednání uvedené v § 460q, které není trestným činem i podle právního řádu České republiky, nebo byl uložen jiným orgánem než soudem, krajský soud rozhodnutí uzná a v něm uložený peněžitý trest přemění na pokutu.

(3) Byla-li rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. a) uložena pokuta, krajský soud ji nesmí přeměnit na peněžitý trest.

(4) Krajský soud při uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních ponechá v něm uloženou peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění v nezměněné výši. Pokud však bylo uznávané rozhodnutí vydáno pro trestný čin nebo jiný delikt, který nebyl spáchán na území státu, o jehož rozhodnutí jde, a podle právního řádu České republiky mají orgány České republiky pravomoc takový trestný čin nebo jiný delikt postihovat, uznají se rozhodnutí uvedená v § 460o odst. 1 písm. a) tak, že krajský soud sníží výměru v nich uloženého peněžitého trestu nebo pokuty na nejvyšší možnou výměru, ve které by mohly být uloženy, jestliže by se o spáchaném trestném činu nebo jiném deliktu rozhodovalo podle právního řádu České republiky, pokud je takto zjištěna výměra nižší než výměra uvedená v uznávaném rozhodnutí.

(5) Peněžitý trest, pokutu, náhradu škody, náhradu nákladů řízení nebo peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí uložené rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních krajský soud přepočte z cizí měny na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy byla uvedená rozhodnutí vydána.

(6) Pokud byla rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. d) uložena povinnost zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí, krajský soud uloží odsouzenému, aby uznanou peněžitou částku složil ve lhůtě jím stanovené na účet krajského soudu.

(7) Náhradní trest odnětí svobody za nevykonaný peněžitý trest může soud stanovit pouze v případě, že stát, který o uznání a výkon rozhodnutí požádal, v zaslaném osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1 takovou možnost připouští, přičemž trestní sazba uloženého náhradního trestu odnětí svobody nesmí přesáhnout výši, která je v osvědčení 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1 tímto státem uvedena, zároveň nejvyšší trestní sazbu náhradního trestu odnětí svobody uvedenou v trestním zákoně.

§ 460u

(1) Pokud tento oddíl nestanoví jinak, postupuje krajský soud při

a) výkonu peněžitého trestu uloženého uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. a) přiměřeně podle ustanovení hlavy dvacáté první upravujících výkon peněžitého trestu,

b) vymáhání pokuty uložené uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. a) podle občanského soudního řádu,

c) vymáhání nákladů řízení státu stanovených uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. c) přiměřeně podle ustanovení hlavy dvacáté první upravujících vymáhání nákladů trestního řízení stanovených paušální částkou.

(2) V případě, že odsouzený nesplní povinnost zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí uloženou uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. d) ve lhůtě stanovené krajským soudem, postupuje krajský soud při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

(3) Uznaný nárok na náhradu škody a na náhradu nákladů řízení přiznaný poškozenému nebo jiné osobě uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. b) a c) uplatňuje poškozený nebo jiná osoba v občanskoprávním řízení.

(4) Prokáže-li odsouzený, že peněžitou sankci nebo plnění uložené v rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních částečně nebo úplně uhradil v jakémkoli státě, krajský soud rozhodne v případě uhrazení celé peněžité částky o upuštění od výkonu takového rozhodnutí nebo v případě uhrazení poměrné části uložené peněžité částky o výkonu takového rozhodnutí ve zbylé výši peněžitého trestu, pokuty, nebo zbylé povinnosti k náhradě škody, náhradě nákladů řízení nebo povinnosti zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí. Před rozhodnutím si krajský soud v této věci vyžádá stanovisko příslušného orgánu státu, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá; v případě potřeby může krajský soud požádat tento příslušný orgán o neprodlené zaslání potřebných dodatečných podkladů a doplnění. Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná stížnost.

(5) Krajský soud učiní úkony směřující k upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, byla-li odsouzenému v České republice udělena milost nebo amnestie nebo jakmile ho příslušný orgán státu, o jehož rozhodnutí jde, informoval o v tomto státě udělené amnestii, milosti nebo jiném rozhodnutí, opatření či skutečnosti, v jejichž důsledku se uznané rozhodnutí stalo nevykonatelným. Jestliže amnestií, milostí, jiným rozhodnutím nebo opatřením anebo v důsledku jiné skutečnosti byly peněžitý trest, pokuta, povinnost k náhradě škody nebo nákladů řízení nebo povinnost zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí zmírněny anebo prominuty jen zčásti, krajský soud rozhodne o výkonu rozhodnutí ohledně jejich zbytku. Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná stížnost.

§ 460v
Informační povinnost

(1) Krajský soud bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, o

a) odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí z důvodů uvedených v § 460r a 460s, včetně uvedení důvodu odmítnutí,

b) snížení výměry uloženého peněžitého trestu nebo pokuty podle § 460t odst. 4,

c) zastavení nebo upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí podle právních předpisů České republiky upravujících výkon rozhodnutí, včetně uvedení důvodu takového postupu,

d) úplném nebo částečném upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí podle § 460u odst. 4 nebo 5,

e) provedení výkonu uznaného rozhodnutí,

f) nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody stanoveného podle § 460t odst. 7.

(2) Uzná-li to za potřebné, může krajský soud vyrozumět příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, o dalších významných skutečnostech neuvedených v odstavci 1, které mají nebo mohou mít vliv na řízení o uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí.

Postup při předání rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních do jiného členského státu Evropské unie za účelem jeho uznání a výkonu

§ 460w

(1) Je-li to zapotřebí pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních, může soud, který takové rozhodnutí vydal, předat toto rozhodnutí příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie za účelem jeho uznání a výkonu, pokud má odsouzený v tomto jiném členském státě Evropské unie majetek nebo obvyklé bydliště. Jde-li o rozhodnutí, kterým byla poškozenému přiznána náhrada škody vůči odsouzenému nebo kterým byla poškozenému nebo jiné osobě přiznána náhrada nákladů řízení, předá soud toto rozhodnutí jinému členskému státu Evropské unie na základě žádosti poškozeného nebo této jiné osoby o jeho předání.

(2) Je-li příslušných k převzetí výkonu rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních více členských států, soud takové rozhodnutí předá do toho státu, ve kterém lze vzhledem k majetku odsouzeného v tomto státě, a případně též vzhledem k podmínkám uznání a výkonu takového rozhodnutí stanoveným právním řádem jiného členského státu Evropské unie, nejspíše předpokládat, že rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních bude úspěšně vykonáno.

(3) Do jiného členského státu Evropské unie, který je žádán o uznání a výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních, je třeba zaslat rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, spolu s osvědčením 7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1 přeloženým do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků jiného členského státu Evropské unie, který je žádán o uznání a výkon takového rozhodnutí, nebo do jazyka, v němž je tento stát ochoten rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních přijmout.

(4) Na žádost příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, který je žádán o uznání a výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních, poskytne soud dodatečné informace a doplnění potřebná pro účely uznání a výkonu tohoto rozhodnutí.

(5) Soud neprodleně informuje příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který je žádán o uznání a výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních, byla-li odsouzenému v České republice udělena milost nebo amnestie, nebo o jiném rozhodnutí, opatření či skutečnosti, v jejichž důsledku se uznané rozhodnutí stalo nevykonatelným nebo vykonatelným jen částečně, včetně skutečnosti, že odsouzený již uhradil celou peněžitou částku, jejíž zaplacení mu bylo uloženo rozhodnutím o peněžitém trestu a plněních, nebo její část.

§ 460x

(1) Bylo-li rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních předáno z České republiky do jiného členského státu Evropské unie podle § 460w za účelem jeho uznání a vykonání, nelze takové rozhodnutí v České republice vykonat, s výjimkou případu, kdy byl soud, který takové rozhodnutí předal do jiného členského státu Evropské unie, informován příslušným orgánem tohoto státu o tom, že

a) zaslané rozhodnutí nebylo v tomto jiném členském státu Evropské unie uznáno a vykonáno; právo na výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních však na Českou republiku nepřechází v případě, že takové rozhodnutí nebylo příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie uznáno z důvodu, že v tomto jiném členském státě již bylo vydáno rozhodnutí vůči téže osobě v téže věci pro tentýž skutek, nebo bylo takové rozhodnutí vydáno a vykonáno v jiném státě, nebo

b) zaslané rozhodnutí nebylo v tomto jiném členském státu Evropské unie vykonáno, nebo bylo vykonáno jen částečně z důvodu udělené amnestie, milosti nebo jiného rozhodnutí, opatření či skutečnosti, v jejichž důsledku se uznané rozhodnutí nebo jeho část staly v tomto jiném členském státu nevykonatelnými.

(2) Právo na výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních přechází z důvodů uvedených v odstavci 1 na Českou republiku v rozsahu, v jakém toto rozhodnutí nebylo vykonáno jiným členským státem Evropské unie, který byl požádán o jeho uznání a výkon.

§ 460y
Společné ustanovení

(1) V řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních a při předání rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních do jiného členského státu Evropské unie za účelem uznání a výkonu může krajský soud požádat Ministerstvo spravedlnosti o součinnost při zjišťování potřebných informací, zejména o zjištění příslušného orgánu jiného členského státu, kterému má být zasláno rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních, nebo o ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto jiného členského státu pro uznání a výkon rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních.

(2) Peněžní prostředky získané výkonem rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1, které náležejí státu, připadají státu, který rozhodnutí uvedené v § 460o odst. 1 vykonal, není-li mezi příslušnými státy dohodnuto jinak. Peněžní prostředky získané výkonem uznaného rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeného v § 460o odst. 1 písm. b) náležejí poškozenému. Nejde-li o náhradu nákladů řízení státu, náležejí peněžité prostředky získané výkonem uznaného rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeného v § 460o odst. 1 písm. c) osobě, které byla náhrada těchto nákladů přiznána.

(3) Dohodu uvedenou v odstavci 2 je oprávněno uzavřít Ministerstvo spravedlnosti. Soud příslušný podle § 460p a 460w může podat Ministerstvu spravedlnosti návrh na uzavření takové dohody.

(4) Náklady vykonávacího řízení hradí stát, který rozhodnutí uvedené v § 460o odst. 1 uznal a vykonal.

Oddíl desátý
Uznání a výkon rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot s jinými členskými státy Evropské unie

§ 460z

(1) Podle tohoto oddílu lze zaslat jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“) k uznání a výkonu pravomocné rozhodnutí soudu,

a) kterým byl uložen trest propadnutí majetku (§ 66 trestního zákoníku),

b) kterým byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 70 trestního zákoníku) nebo propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti (§ 71 trestního zákoníku), nebo

c) kterým bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 101 trestního zákoníku) nebo zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti (§ 102 trestního zákoníku).

(2) Podle tohoto oddílu se postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení,

a) kterým bylo uloženo propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, jež byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, anebo byla, byť jen zčásti, nabyta za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo za odměnu za něj, anebo je náhradní hodnotou za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud může prohlásit za propadlou nebo zabranou, nebo

b) kterým bylo uloženo propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu 8a).

(3) Podle tohoto oddílu se také postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo propadnutí majetku pachateli odsouzenému za jednání naplňující znaky trestného činu teroru (§ 312 trestního zákoníku) nebo teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku) anebo za jednání spáchaná v rámci zločinného spolčení spočívající v

a) padělání měny nebo platebních prostředků,

b) legalizaci výnosů z trestné činnosti a podílnictví,

c) obchodu s lidmi,

d) napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice, nedovolené přepravě přes území státu a při nedovoleném pobytu,

e) pohlavním zneužívání dětí a dětské pornografii,

f) nedovoleném obchodu s omamnými a psychotropními látkami,
pokud těmito jednáními pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a za tato jednání lze podle právního řádu členského státu, který žádá o uznání a výkon rozhodnutí, uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let; u jednání uvedeného v písmenu b) postačí horní hranice trestní sazby nejméně čtyři roky 8a).

(4) Podle tohoto oddílu se postupuje také při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku neuvedeného v odstavcích 2 a 3, pokud by bylo možné vyslovit propadnutí takového majetku v trestním řízení i podle právního řádu České republiky.

(5) Není-li v tomto oddílu stanoveno jinak, použijí se na postup při předání rozhodnutí soudu uvedeného v odstavci 1 (dále jen „rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání“) k uznání a výkonu do jiného členského státu a na postup při uznání a výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu uvedeného v odstavcích 2 až 4 (dále jen „rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání“) přiměřeně ustanovení oddílu sedmého.

Příslušnost k uznání a výkonu

§ 460za

(1) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání je dána příslušnost soudů České republiky, pokud osoba, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, má na území České republiky požadovaný majetek, anebo má na území České republiky obvyklé bydliště, nebo, jde-li o právnickou osobu, sídlo. Při ověřování, zda je dána příslušnost soudů České republiky, se vychází ze skutečností uvedených v osvědčení 8b) o vydání rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání a z vlastního provedeného šetření, případně též z dodatečných informací poskytnutých státem žádajícím o uznání a výkon takového rozhodnutí.

(2) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání je příslušný krajský soud, v jehož obvodu se nachází majetek, kterého se toto rozhodnutí týká. Pokud se majetek nachází v obvodech více soudů, je z těchto soudů k řízení příslušný krajský soud, který jako první obdržel nebo mu bylo postoupeno rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá. Pokud není zřejmé, kde na území České republiky se nachází majetek odsouzeného nebo jiné osoby, který podléhá propadnutí nebo zabrání, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu je místo, na kterém se má majetek nacházet podle osvědčení 8b) o vydání rozhodnutí, a není-li takové místo v osvědčení dostatečně přesně uvedeno, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má tato osoba obvyklé bydliště nebo sídlo.

(3) Byla-li do České republiky souběžně zaslána dvě nebo více rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání týkající se téže osoby nebo totožného majetku, je k řízení o všech takových rozhodnutích příslušný soud, který zahájil řízení o uznání a výkonu některého z takových rozhodnutí jiných členských států jako první.

(4) Soud příslušný podle odstavců 2 a 3 rozhoduje a činí opatření i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení.

§ 460zb

(1) Bylo-li rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání zasláno soudu nebo jinému orgánu, který není k řízení o jeho uznání a výkonu příslušný, postoupí je neprodleně příslušnému soudu a současně o postoupení vyrozumí justiční orgán jiného členského státu, který mu rozhodnutí zaslal.

(2) Pokud soud, kterému bylo zasláno nebo postoupeno rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, zjistí, že soudy České republiky nejsou příslušné k řízení o uznání a výkonu takového rozhodnutí, neprodleně o této skutečnosti vyrozumí justiční orgán jiného členského státu, který mu takové rozhodnutí zaslal, a rozhodnutí mu vrátí. Zároveň mu oznámí, že z tohoto důvodu nelze zaslané rozhodnutí na území České republiky uznat a vykonat.

(3) Nelze-li řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání zahájit nebo v něm nelze pokračovat z důvodu, který není důvodem pro odmítnutí uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí, soud o této skutečnosti vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu a požádá jej o vyjádření, zda na uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí trvá.

§ 460zc
Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti

Pro účely řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání soud nezjišťuje, zda jde o čin trestný podle práva České republiky, bylo-li takové rozhodnutí vydáno pro jednání uvedené v § 412 odst. 2, za které lze ve státě, který takové rozhodnutí vydal, uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky.

§ 460zd
Podmínky uznání a výkonu

(1) Soud rozhodne bez zbytečného odkladu ve veřejném zasedání rozsudkem o tom, zda rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uzná a vykoná, nebo zda jeho uznání a výkon odmítne. Nejde-li o případ uvedený v § 460zb, nebo není-li dán důvod pro odmítnutí nebo odložení uznání a výkonu takového rozhodnutí, soud rozhodne o jeho uznání a zároveň rozhodne, že se uznané rozhodnutí vykoná. O svém rozhodnutí soud bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu; v případě odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí uvede důvody odmítnutí. Rozhodne-li soud o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, spolu se zasláním svého rozhodnutí požádá příslušný justiční orgán jiného členského státu, aby jej bez odkladu informoval, který orgán je příslušný ke sdílení propadlého nebo zabraného majetku.

(2) Rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání soud doručí odsouzenému nebo jiné osobě, jejíž majetek na základě uznaného rozsudku podléhá propadnutí nebo zabrání, a státnímu zástupci. Odvoláním nelze napadnout důvody, pro které bylo rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání vydáno. O podání odvolání a o výsledku řízení o odvolání soud vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu.

(3) Soud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud

a) skutek vedoucí k vydání takového rozhodnutí není trestným činem podle právního řádu České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v § 460zc; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze uznání a výkon takového rozhodnutí odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá,

b) trestní stíhání je nepřípustné z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f), g), h) a odst. 4,

c) majetek, jehož propadnutí nebo zabrání je požadováno, nepodléhá podle jiných právních předpisů propadnutí nebo zabrání,

d) rozhodnutí bylo vydáno pro skutek, jehož pachatelem je osoba, která požívá výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva,

e) výkonu takového rozhodnutí brání práva třetích osob, které dotčený majetek získaly v dobré víře,

f) z osvědčení vyplývá, že řízení vedoucí k vydání takového rozhodnutí se konalo v nepřítomnosti osoby, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, jakož i v nepřítomnosti jejího právního zástupce, a tato osoba buď nebyla osobně nebo prostřednictvím svého právního zástupce o řízení vyrozuměna, nebo se nevzdala opravného prostředku proti takovému rozhodnutí, nevzala jej zpět, nebo jiným způsobem nevyjádřila, že opravný prostředek nepodá,

g) propadnutí nebo zabrání majetku je požadováno na základě jiného rozhodnutí než rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uvedeného v § 460z odst. 2 až 4,

h) majetek, jehož propadnutí nebo zabrání je požadováno, již propadl nebo byl zabrán, ztratil se, byl zničen nebo jej nelze nalézt na místě uvedeném v osvědčení 8b) o vydání takového rozhodnutí nebo takové místo není v osvědčení uvedeno dostatečně přesně,

i) trest nebo ochranné opatření týkající se propadnutí nebo zabrání majetku, jež byly uloženy rozhodnutím jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání majetku, již byly zcela vykonány v jiném státě nebo osoba, vůči níž rozhodnutí směřuje, požadovanou částku v jiném státě dobrovolně uhradila,

j) osobě, jejíž majetek má propadnout nebo být zabrán, byla ve státě, který žádá o uznání a výkon rozhodnutí, udělena milost, amnestie, nebo v tomto jiném státu bylo vydáno jiné rozhodnutí nebo opatření či nastala skutečnost, v jejímž důsledku se rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, stalo nevykonatelným, nebo

k) uznání a výkon takového rozhodnutí by byl v rozporu se zájmy České republiky chráněnými v § 377.

(4) Soud může rozhodnout o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí a zabrání, jde-li o rozhodnutí

a) vydané pro skutek spáchaný na území České republiky nebo mimo území České republiky na palubě lodi nebo letadla, které jsou registrovány v České republice,

b) vydané pro skutek spáchaný mimo území České republiky a státu, který o uznání a výkon rozhodnutí žádá, a podle právního řádu České republiky nelze takový skutek trestně stíhat,

c) uvedené v § 460z odst. 3, a to v rozsahu, v jakém nelze vyslovit propadnutí takového majetku v obdobném trestním řízení vedeném v České republice, nebo

d) uvedené v § 460z odst. 4.

(5) Je-li dán důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání uvedený v odstavci 3 písm. b), e), f), g), h) nebo i) nebo v odstavci 4 písm. a) nebo b), soud si před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí vždy vyžádá stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu, zejména za účelem opatření si všech potřebných informací pro své rozhodnutí; v případě potřeby jej může požádat o neprodlené zaslání dodatečných podkladů a doplnění. Před vydáním rozhodnutí o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání z jiného důvodu si soud může vyžádat stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu nebo jiné podklady, pokud je považuje za potřebné pro účely rozhodnutí.

(6) V případě, že je soud před uznáním rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání informován o tom, že trest nebo ochranné opatření týkající se propadnutí nebo zabrání majetku uložené rozhodnutím, o jehož uznání a výkon se žádá, byly již částečně vykonány v jiném státě, nebo o jiné skutečnosti, v jejímž důsledku se rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, stalo zčásti nevykonatelným, rozhodne soud o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud jde o zbylou výši trestu nebo ochranného opatření. Před rozhodnutím si soud vyžádá stanovisko příslušného justičního orgánu jiného členského státu; v případě potřeby může soud požádat o neprodlené zaslání potřebných dodatečných podkladů a doplnění.

§ 460ze
Osvědčení

Soud dále rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud k tomuto rozhodnutí není připojeno osvědčení 8b) o vydání takového rozhodnutí, toto osvědčení je neúplné, zjevně neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky 8c) přijmout. Před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu zaslaného rozhodnutí soud vždy vyzve příslušný justiční orgán jiného členského státu, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal osvědčení 8b), jeho opravené znění nebo překlad osvědčení do příslušného jazyka. Zároveň jej upozorní, že pokud osvědčení nezašle ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

§ 460zf
Měnový přepočet

Je-li předmětem propadnutí nebo zabrání peněžitá částka, soud v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání její výši přepočte z cizí měny na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo uznané rozhodnutí vydáno.

§ 460zg
Souběh rozhodnutí jiných členských států

(1) Vede-li soud souběžně řízení o uznání a výkonu dvou nebo více rozhodnutí jiných členských států požadujících propadnutí nebo zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo požadujících propadnutí nebo zabrání peněžité částky téže osoby, jejíž majetek není dostatečný k výkonu všech rozhodnutí jiných členských států, soud rozhodne, které rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání uzná a vykoná a které odmítne. O svém rozhodnutí vyrozumí příslušné justiční orgány jiných členských států.

(2) Před rozhodnutím podle odstavce 1 soud zváží všechny rozhodné okolnosti, jež jsou mu známy, zejména práva poškozených, závažnost a místo spáchání trestných činů a data vydání a doručení rozhodnutí jiných členských států o propadnutí nebo zabrání. Při rozhodování dále přihlédne zejména k tomu, zda dotčený majetek byl zajištěn v některém z trestních řízení, pro jejichž účely je žádáno o uznání a výkon rozhodnutí.

§ 460zh
Odklad uznání a výkonu

(1) Soud může odložit uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, pokud

a) získané informace nasvědčují tomu, že vzhledem k souběžnému výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve více státech by celková peněžitá částka získaná výkonem uznaného rozhodnutí ve více státech mohla převýšit částku uvedenou v takovém rozhodnutí,

b) jeho uznání a výkon by mohly narušit trestní řízení vedené v České republice, nebo

c) v České republice již je vedeno jiné řízení, o kterém lze předpokládat, že povede k propadnutí, zabrání, exekuci nebo k jinému trvalému odnětí majetku, jehož propadnutí nebo zabrání je jiným členským státem požadováno.

(2) Jakmile pomine důvod odložení uznání, soud pokračuje v řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(3) Soud neprodleně informuje příslušný justiční orgán jiného členského státu o odložení uznání a výkonu rozhodnutí podle odstavce 1, jakož i o důvodech a předpokládané délce trvání tohoto odložení, stejně jako o tom, že důvody k odložení výkonu pominuly a rozhodnutí bylo uznáno a vykonáno.

§ 460zi
Výkon trestu a ochranného opatření

(1) Při výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání se postupuje obdobně podle ustanovení hlavy dvacáté první. Není-li to zřejmé z rozsudku, vyrozumí předseda senátu organizační složku státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu, o tom, že se jedná o majetek propadlý nebo zabraný na žádost jiného členského státu, a uvede, kdy rozsudek nabyl právní moci. Zároveň tuto organizační složku informuje o tom, kterému orgánu jiného členského státu má organizační složka příslušnou část sdíleného majetku podle § 460zj zaslat.

(2) Soud bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu o všech skutečnostech, které brání výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého v rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(3) Soud dále neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání požadovaného majetku a zároveň jej upozorní, že nebude-li ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu informován o důvodu bránícímu propadnutí nebo zabrání takového majetku nebo jeho části, s takovým majetkem bude dále nakládáno jako s majetkem České republiky v souladu s jejím právním řádem a v případě, že by došlo k vyplacení náhrady škody vzniklé odsouzenému nebo jiné osobě propadnutím nebo zabráním požadovaného majetku, bude Česká republika požadovat úhradu částky, kterou vyplatila jako náhradu škody takové osobě.

(4) Informuje-li příslušný justiční orgán jiného členského státu v tříměsíční lhůtě uvedené v odstavci 3 o důvodu bránícímu propadnutí nebo zabrání majetku nebo jeho části, zejména že trest nebo ochranné opatření, jež byly uloženy rozhodnutím jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání majetku, již byly zcela nebo zčásti vykonány v jiném státě nebo osoba, vůči níž rozhodnutí směřuje, požadovanou částku dobrovolně uhradila, soud o této skutečnosti neprodleně informuje organizační složku státu uvedenou v odstavci 1. Následně soud rozsudkem zruší svůj předchozí rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání. V případě, že se uváděný důvod vztahuje jen na část propadlého nebo zabraného majetku, soud po zrušení svého předchozího rozhodnutí rozhodne o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve zbylém rozsahu. Zrušující rozsudek a případně též nový rozsudek o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání ve zbylém rozsahu soud doručí odsouzenému nebo jiné osobě, jejíž majetek na základě uznaného rozsudku propadl nebo byl zabrán, státnímu zástupci, organizační složce státu uvedené v odstavci 1 a příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu.

(5) Vyrozumí-li příslušný justiční orgán jiného členského státu soud ještě před skončením tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 o tom, že není dán důvod bránící propadnutí nebo zabraní takového majetku nebo jeho části, soud o této skutečnosti neprodleně informuje organizační složku státu uvedenou v odstavci 1.

§ 460zj
Sdílení propadlého a zabraného majetku s jiným členským státem

(1) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání peněžní prostředky v částce do 10 000 EUR, tato částka zůstává České republice.

(2) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání peněžní prostředky v částce vyšší než 10 000 EUR, polovina této částky zůstává České republice a polovina připadá jinému členskému státu, který vydal rozhodnutí, jež bylo uznáno a vykonáno.

(3) Věc nebo jiná majetková hodnota neuvedená v odstavcích 1 a 2, která propadla nebo byla zabrána na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, se prodá, pokud není součástí národního kulturního pokladu České republiky nebo jiného státu. Ohledně částky získané prodejem se postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2.

(4) Pokud věc nebo jinou majetkovou hodnotu nelze vzhledem k její povaze nebo z jiných důvodů prodat, zůstává České republice. S věcí, která je kulturním statkem jiného členského státu, se naloží podle jiného právního předpisu.

(5) Náklady řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání hradí Česká republika.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se užijí, nedohodne- li se Česká republika s jiným členským státem ohledně sdílení majetku nebo úhrady nákladů řízení jinak. K uzavření dohody je za Českou republiku příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat i soud, který uznal a vykonal rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání.

(7) S propadlým nebo zabraným majetkem, který je předmětem sdílení, nakládá, zejména jej zasílá příslušnému orgánu jiného členského státu, organizační složka státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu.

§ 460zk
Zaslání rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jiného členského státu

(1) Je-li to zapotřebí pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, může soud, který takové rozhodnutí vydal, zaslat toto rozhodnutí příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu, pokud lze důvodně předpokládat, že osoba, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, má v tomto státě požadovaný majetek. Není-li známo, ve kterém státě má dotčená osoba takový majetek, lze rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zaslat do jiného členského státu, ve kterém má tato osoba obvyklé bydliště nebo sídlo.

(2) Soud může rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zaslat do více členských států, pokud takové rozhodnutí

a) ukládá propadnutí nebo zabrání věcí nebo majetkových hodnot, o nichž lze důvodně předpokládat, že se nacházejí ve více členských státech,

b) ukládá propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, o které se vede soudní řízení ve více státech,

c) ukládá propadnutí nebo zabrání věci nebo majetkové hodnoty, o které lze důvodně předpokládat, že se nachází v jednom z více členských států, nebo

d) ukládá propadnutí nebo zabrání peněžních prostředků a peněžní prostředky v příslušné výši nebyly pro tyto účely v jiném členském státu zajištěny.

(3) Rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání zašle soud příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu spolu s osvědčením 8b) přeloženým do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků jiného členského státu, který je žádán o uznání a výkon takového rozhodnutí, nebo do jazyka, v němž tento stát osvědčení podle svého prohlášení 8c) přijímá. Soud zároveň uvede, jaké organizační složce státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu, má být předána část sdíleného majetku, bude-li rozhodnutí v jiném členském státě uznáno a vykonáno. Zasílá-li soud rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání za účelem jeho uznání a výkonu do více členských států, vyrozumí o této skutečnosti všechny dotčené státy.

(4) Zaslání rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jiného členského státu nebrání výkonu takového rozhodnutí v České republice.

§ 460zl
Informační povinnost

(1) Na žádost příslušného justičního orgánu jiného členského státu poskytne soud dodatečné informace a doplnění potřebné pro účely uznání a výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání.

(2) Zaslal-li soud rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jednoho nebo více členských států a na základě zjištěných informací se důvodně domnívá, že takové rozhodnutí již bylo nebo v nejbližší době bude zcela nebo zčásti vykonáno v České republice nebo v jiném členském státě, neprodleně o této skutečnosti vyrozumí příslušné justiční orgány ostatních členských států, včetně předpokládaného rozsahu výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání. Tyto státy soud neprodleně informuje i o skutečnosti, že k předpokládanému výkonu rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání v České republice nebo uvedeném členském státě nedošlo nebo k němu došlo v jiném rozsahu.

(3) Soud neprodleně informuje příslušný justiční orgán jiného členského státu, jemuž zaslal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání za účelem uznání a výkonu, o tom, že odsouzenému byla v České republice udělena milost nebo amnestie, nebo o jiném rozhodnutí, opatření či skutečnosti, v jejichž důsledku se takové rozhodnutí stalo nevykonatelným nebo vykonatelným jen částečně.

§ 460zm
Sdílení majetku propadlého nebo zabraného v jiném členském státě

(1) Majetek, který propadl nebo byl zabrán v jiném členském státě na základě rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, sdílí Česká republika s tímto státem způsobem stanoveným právním řádem tohoto jiného členského státu, pokud se nedohodnou jinak.

(2) K uzavření dohody s jiným členským státem o sdílení majetku, který propadl nebo byl zabrán v tomto státě na základě rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, je za Českou republiku příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat i soud, který vydal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání.

(3) Jakmile příslušný justiční orgán jiného členského státu vyrozumí soud o tom, že jeho rozhodnutí uznal a vykonal, soud tuto skutečnost neprodleně sdělí organizační složce státu, které podle jiného právního předpisu přísluší hospodaření s majetkem státu. Tato organizační složka převezme majetek sdílený s jiným členským státem.

Společná ustanovení

§ 460zn

(1) Ministerstvo spravedlnosti uhradí na žádost členského státu, který uznal a vykonal rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, jím požadovanou částku vyplacenou jako náhradu škody za podmínek, že

a) škoda, kterou členský stát uhradil podle svých vnitrostátních předpisů takové osobě, byla způsobena v důsledku vydaného rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání,

b) žádost členského státu o proplacení jím uhrazené škody nebo dokumenty k ní připojené obsahují výši vyplacené náhrady škody, jejíž uhrazení je požadováno, její odůvodnění a údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady,

c) k žádosti členského státu je připojeno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu tohoto členského státu o náhradě škody.

(2) V případě, že žádost členského státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve Ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán členského státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní, že nevyhoví-li příslušný orgán členského státu této výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, Ministerstvo spravedlnosti žádost odmítne.

(3) Ministerstvo spravedlnosti neproplatí členskému státu náhradu škody, která nebyla ani zčásti způsobena nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

§ 460zo

(1) Ministerstvo spravedlnosti může žádat po jiném členském státu, jehož rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání bylo v České republice uznáno, úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody v případě, že

a) vzniklá škoda byla způsobena v důsledku vydaného rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání,

b) Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo osobě, vůči níž směřovalo uznané rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, náhradu škody podle jiného právního předpisu.

(2) Nárok na proplacení vyplacené náhrady škody podle odstavce 1 se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu jiného členského státu v souladu s právními předpisy a požadavky tohoto státu. Nejsou-li požadavky jiného členského státu ohledně náležitostí žádosti známy, uvede se v žádosti nebo k ní připojených dokumentech výše vyplacené náhrady škody a její odůvodnění, údaje o orgánu příslušném k přijetí úhrady, včetně bankovního spojení za účelem poukázání požadované částky nebo požadavku na jiný způsob provedení úhrady, a případně další údaje potřebné k úhradě.

(3) Po jiném členském státě nelze požadovat úhradu vyplacené náhrady škody, pokud byla způsobena výlučně nesprávným postupem orgánů České republiky.

§ 460zp

Ministerstvo spravedlnosti poskytne na základě žádosti soudu součinnost při zjišťování potřebných informací, zejména při zjištění příslušného justičního orgánu jiného členského státu, kterému má být zasláno rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání, nebo při ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto jiného členského státu pro uznání a výkon takového rozhodnutí.

právní služby

Občanské sdružení Ley.cz(IČO: 02170582) vám nabízí právní pomoc v následujících oblastech

- rozvod (výživné, vypořádání SJM atd.)

- exekuce (odpor proti platebnímu příkazu atd.)

- trestní řízení (odpor proti trestnímu příkazu, odvolání atd.)

- a další...

s popisem vašeho případu, pokud možno včetně příslušných dokumentů, kontaktujte nás prosím e-mailem na info@ley.cz




Vzory smluv



Podmínky používání Stats PageRank Checking Icon čluny BARK , o.s. Martišor , občanské sdružení Martišor
copyleft 2005-2016 Ley.cz o.s. IČO: 02170582