Vyhláška o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích

§ (1-79)



32/1969 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 12. února 1969
o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích

Dne 24. dubna 1963 byla ve Vídni sjednána Vídeňská úmluva o
konzulárních stycích.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva
podepsána v New Yorku dne 31. března 1964.

President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina
byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů,
depozitáře Úmluvy, dne 13. března 1968.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 77 odst.
1 dnem 19. března 1967. Pro Československou socialistickou
republiku vstoupila v platnost podle článku 77 odst. 2 dnem 12.
dubna 1968.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Ministr:
Ing. Marko v.r.

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích

Státy, které jsou stranami této Úmluvy,

připomínajíce, že již od dávných dob jsou navazovány
konzulární styky mezi národy,

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených
národů týkající se svrchované rovnosti států, udržování
mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských styků mezi
národy,

jsouce si vědomy, že Konference Organizace spojených národů o
diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o
diplomatických stycích otevřenou k podpisu dne 18. dubna 1961,

věříce, že mezinárodní úmluva o konzulárních stycích,
výsadách a imunitách rovněž přispěje k rozvíjení přátelských styků
mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ústavního a
společenského zřízení,

uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není
prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí
konzulárních úřadů jménem jejich států,

potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i
nadále platit v otázkách, které nejsou výslovně upraveny
ustanoveními této Úmluvy,

dohodly se takto:

Čl.1

Definice

1. Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento
význam:
a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát
nebo konzulární jednatelství;
b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu
konzulárních funkcí;
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím
státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních
funkcí;
e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v
administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f) "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v
domácích službách konzulárního úřadu;
g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci,
konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
h) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci kromě
vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové
služebního personálu;
i) "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výlučně v
soukromých službách člena konzulárního úřadu;
j) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k
nim příslušející, používané výlučně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
k) "konzulární archívy" zahrnují všechny listiny, dokumenty,
korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky
konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a
kteroukoliv částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení.

2. Konzulární úředníci jsou dvojí kategorie, a to konzulární
úředníci z povolání a honorární konzulární úředníci. Ustanovení
Hlavy II této Úmluvy se vztahují na konzulární úřady vedené
konzulárními úředníky z povolání, ustanovení Hlavy III se vztahují
na konzulární úřady vedené honorárními konzulárními úředníky.

3. Zvláštní status členů konzulárního úřadu, kteří jsou
občany přijímajícího státu nebo v něm trvale sídlí, se řídí
článkem 71 této Úmluvy.

HLAVA I
Konzulární styky všeobecně

Část I
Navázání a provádění konzulárních styků

Čl.2

Navázání konzulárních styků

1. Navázání konzulárních styků mezi státy se uskutečňuje
vzájemnou dohodou.

2. Souhlas k navázání diplomatických styků mezi dvěma státy
zahrnuje, pokud není jinak stanoveno, i souhlas k navázání
konzulárních styků.

3. Přerušení diplomatických styků nezahrnuje samo o sobě
přerušení konzulárních styků.

Čl.3

Výkon konzulárních funkcí

Konzulární funkce vykonávají konzulární úřady. Rovněž je
vykonávají diplomatické mise ve shodě s ustanoveními této Úmluvy.

Čl.4

Zřízení konzulárního úřadu

1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární
obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení
přijímajícího státu.

3. Dodatečné změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace
nebo konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se
souhlasem přijímajícího státu.

4. Souhlasu přijímajícího státu je rovněž zapotřebí v
případě, že si generální konzulát nebo konzulát přeje zřídit
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství v jiném místě, než v
němž je sám zřízen.

5. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je
zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící část konzulárního úřadu,
avšak umístěné mimo sídlo tohoto úřadu.

Čl.5

Konzulární funkce

Konzulární funkce záleží
a) v chránění zájmů vysílajícího státu a jeho státních
příslušníků, a to jak fyzických, tak i právnických osob,
v přijímajícím státě v rozsahu dovoleném mezinárodním právem;
b) v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kulturních a
vědeckých styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a v
jiném rozvíjení přátelských styků mezi nimi ve shodě s
ustanoveními této Úmluvy;
c) v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského,
kulturního a vědeckého života přijímajícího státu všemi
zákonnými prostředky a v podávání zpráv o tom vládě
vysílajícího státu a informací zainteresovaným osobám;
d) ve vydávání cestovních pasů a cestovních dokumentů státním
příslušníkům vysílajícího státu a víz nebo příslušných
dokumentů osobám přejícím si cestovat do vysílajícího státu;
e) v poskytování pomoci a podpory státním příslušníkům
vysílajícího státu, a to jak fyzickým, tak i právnickým osobám;
f) v provádění funkce notáře, civilního matrikáře a obdobných
funkcí a ve výkonu některých funkcí administrativní povahy za
předpokladu, že to není v rozporu se zákony a předpisy
přijímajícího státu;
g) v ochraně zájmů státních příslušníků vysílajícího státu,
fyzických i právnických osob, ve věcech dědických na území
přijímajícího státu, a to ve shodě se zákony a předpisy
přijímajícího státu;
h) v ochraně zájmů mladistvých a jiných osob nemajících plnou
způsobilost, které jsou státními příslušníky vysílajícího
státu, v rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího
státu, zvláště v případech, kde se vzhledem k těmto osobám
požaduje poručnictví nebo opatrovnictví;
i) v zastupování státních příslušníků vysílajícího státu nebo v
zajišťování jejich vhodného zastoupení před soudy a jinými
orgány přijímajícího státu při zachování praxe a procesních
předpisů platných v přijímajícím státě za účelem dosáhnout
prozatímních opatření k ochraně práv a zájmů těchto státních
příslušníků v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu
v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů
uvedení státní příslušníci nejsou s to ujmout se včas hájení
svých práv a zájmů;
j) v doručování soudních a mimosoudních dokumentů nebo ve
vyřizování dožádání nebo pověření k provedení důkazu pro soudy
vysílajícího státu ve shodě s platnými mezinárodními dohodami
nebo, pokud takové mezinárodní dohody neexistují, jiným
způsobem, který je v souladu se zákony a předpisy přijímajícího
státu;
k) ve výkonu práva dozoru a inspekce stanoveného zákony a předpisy
vysílajícího státu, pokud jde o lodě mající příslušnost
vysílajícího státu, o letadla registrovaná v tomto státě a o
jejich posádky;
l) v poskytování pomoci lodím a letadlům uvedeným v pododstavci k)
tohoto článku a jejich posádkám, v přijímání hlášení týkající
se plavby lodi, kontrolování a vidování lodních dokumentů, a
aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu,
ve vyšetřování všech nehod, k nimž došlo v průběhu plavby, a v
řešení sporů všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a
námořníky, pokud je to povoleno zákony a předpisy vysílajícího
státu;
m) v provádění jiných funkcí svěřených konzulárnímu úřadu
vysílajícím státem, které nejsou zakázány zákony a předpisy
přijímajícího státu nebo proti nimž přijímající stát
nevznese žádné námitky nebo které jsou uvedeny v
mezinárodních dohodách platných mezi vysílajícím a
přijímajícím státem.

Čl.6

Výkon konzulárních funkcí mimo konzulární obvod

Konzulární úředník může ve zvláštních případech vykonávat se
souhlasem přijímajícího státu své funkce mimo konzulární obvod.

Čl.7

Výkon konzulárních funkcí ve třetím státě

Vysílající stát může po uvědomění států, jichž se to týká,
pověřit konzulární úřad v určitém státě výkonem konzulárních
funkcí v jiném státě, pokud některý z dotčených států proti tomu
výslovně nevznesl námitky.

Čl.8

Výkon konzulárních funkcí za třetí stát

Konzulární úřad vysílajícího státu může po příslušném
uvědomění přijímajícího státu vykonávat, pokud přijímající stát
nevznese námitky, konzulární funkce v přijímajícím státě za třetí
stát.

Čl.9

Třídy vedoucích konzulárních úřadů

1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou rozděleni do čtyř tříd, a
to:
a) generální konzulové;
b) konzulové;
c) vicekonzulové;
d) konzulární jednatelé.

2. Odstavec 1 tohoto článku neomezuje žádným způsobem
pravomoc kterékoliv smluvní strany stanovit hodnosti konzulárních
úředníků kromě hodnosti vedoucích konzulárních úřadů.

Čl.10

Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů

1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím
státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.

2. Při zachování ustanovení této Úmluvy se formality
jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů řídí zákony,
předpisy a zvyklostmi vysílajícího, případně přijímajícího státu.

Čl.11

Konzulský patent nebo oznámení o jmenování

1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit
dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného
pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž
je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída,
konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument
diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož
území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.

3. Vysílající stát může se souhlasem přijímajícího státu
zaslat přijímajícímu státu místo patentu nebo obdobného dokumentu
oznámení obsahující údaje požadované v odstavci 1 tohoto článku.

Čl.12

Exekvatur

1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých
funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného
exekvatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.

2. Stát, který odmítá poskytnout exekvatur, není povinen
sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.

3. S výjimkou ustanovení článků 13 a 15 se vedoucí
konzulárního úřadu neujme svých funkcí, pokud neobdrží exekvatur.

Čl.13

Prozatímní přijetí vedoucího konzulárního úřadu

Do doručení exekvatur může být vedoucí konzulárního úřadu
přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou
používat ustanovení této Úmluvy.

Čl.14

Vyrozumění orgánů konzulárního obvodu

Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat byť jen
prozatímně k výkonu svých funkcí, přijímající stát o tom ihned
vyrozumí příslušné orgány konzulárního obvodu. Zajistí rovněž
provedení nutných opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl
vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod
vyplývajících z ustanovení této Úmluvy.

Čl.15

Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu

1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není s to
vykonávat své funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřadu
je uprázdněno, může dočasný vedoucí úřadu prozatímně jednat jako
vedoucí konzulárního úřadu.

2. Diplomatická mise vysílajícího státu, nebo nemá-li tento
stát takovou misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu
anebo, není-li s to tak učinit, kterýkoliv příslušný orgán
vysílajícího státu musí sdělit ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu nebo orgánu tímto ministerstvem určenému plné
jméno dočasného vedoucího úřadu. Toto sdělení musí být zpravidla
učiněno předem. Přijímající stát může vázat přijetí dočasného
vedoucího úřadu, pokud nejde o diplomatického zástupce nebo
konzulárního úředníka vysílajícího státu v přijímajícím státě, na
svůj souhlas.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou dočasnému
vedoucímu úřadu pomoc a ochranu. Pokud vede úřad, vztahují se na
něj ustanovení této Úmluvy na stejném základě jako na vedoucího
příslušného konzulárního úřadu. Přijímající stát však není povinen
poskytnout dočasnému vedoucímu úřadu žádné výhody, výsady a
imunity, které vedoucí konzulárního úřadu požívá pouze v důsledku
podmínek, které dočasný vedoucí úřadu nesplňuje.

4. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku
člen diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu
je v přijímajícím státě pověřen vysílajícím státem funkcí
dočasného vedoucího úřadu, bude, pokud přijímající stát proti tomu
nevznese námitky, i nadále požívat diplomatických výsad a imunit.

Čl.16

Pořadí vedoucích konzulárních úřadů

1.Vedoucí konzulárních úřadů budou mít pořadí v každé třídě
podle data udělení exekvatur.

2. V případech, kdy je vedoucí konzulárního úřadu před
obdržením exekvatur přijat k výkonu svých funkcí prozatímně, bude
však jeho pořadí určeno podle data prozatímního přijetí; toto
pořadí bude zachováno po poskytnutí exekvatur.

3. Pořadí mezi dvěma nebo více vedoucími konzulárních úřadů,
kteří obdrželi exekvatur nebo prozatímní přijetí v tentýž den, se
určuje podle data doručení jejich patentů nebo obdobných dokumentů
nebo oznámení uvedených v odstavci 3 článku 11 přijímajícímu
státu.

4. Dočasní vedoucí úřadů mají pořadí za všemi vedoucími
konzulárních úřadů a mezi sebou podle data převzetí funkcí
dočasného vedoucího úřadu, jak je uvedeno ve sděleních zaslaných
podle odstavce 2 článku 15.

5. Honorární konzulární úředníci, kteří jsou vedoucími
konzulárních úřadů, mají pořadí v každé třídě po vedoucích
konzulárních úřadů z povolání, a to podle pravidel uvedených v
předcházejícím odstavci.

6. Vedoucí konzulárních úřadů mají pořadí před konzulárními
úředníky nemajícími toto postavení.

Čl.17

Výkon diplomatických úkonů konzulárními úředníky

1. Ve státě, v němž vysílající stát nemá diplomatickou misi a
není zastoupen diplomatickou misí třetího státu, může být
konzulární úředník pověřen výkonem diplomatických úkonů,
souhlasí-li s tím přijímající stát. Konzulární status konzulárního
úředníka se tím nemění. Výkon takových úkonů mu nedává právo
domáhat se diplomatických výsad a imunit.

2. Konzulární úředník může po oznámení zaslaném přijímajícímu
státu vykonávat funkci zástupce vysílajícího státu u kterékoliv
mezivládní organizace. Při výkonu této funkce je oprávněn požívat
všech výsad a imunit poskytovaných takovému zástupci na základě
mezinárodního práva obyčejového nebo mezinárodních dohod; ve
vztahu k výkonu svých konzulárních funkcí však nebude oprávněn
požívat žádného většího vynětí z jurisdikce, než na jaké má právo
konzulární úředník podle této Úmluvy.

Čl.18

Jmenování téže osoby konzulárním úředníkem
dvěma nebo více státy

Dva nebo více států může se souhlasem přijímajícího státu
jmenovat tutéž osobu konzulárním úředníkem v přijímajícím státě.

Čl.19

Jmenování členů konzulárního personálu

1. Při zachování ustanovení článků 20, 22 a 23 může
vysílající stát svobodně jmenovat členy konzulárního personálu.

2. Vysílající stát musí sdělit přijímajícímu státu plné
jméno,kategorii a třídu všech konzulárních úředníků kromě
vedoucích konzulárních úřadů tak, aby tento stát měl dostatek času
vykonat, pokud si to přeje, svá práva podle odstavce 3 článku 23.

3. Vysílající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a
předpisy, požádat přijímající stát, aby poskytl exekvatur
konzulárnímu úředníku, který není vedoucím konzulárního úřadu.

4. Přijímající stát může, pokud to vyžadují jeho zákony a
předpisy, poskytnout exekvatur konzulárnímu úředníku, který není
vedoucím konzulárního úřadu.

Čl.20

Rozsah konzulárního personálu

Není-li výslovné dohody o rozsahu konzulárního personálu,
může přijímající stát požadovat, aby rozsah personálu byl udržován
v mezích, které sám považuje za rozumné a obvyklé se zřetelem
k okolnostem a podmínkám v konzulárním obvodě a k potřebám
příslušného konzulárního úřadu.

Čl.21

Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu

Pořadí konzulárních úředníků konzulárního úřadu a jeho změny
oznamuje diplomatická mise vysílajícího státu, nebo, nemá-li tento
stát takovou misi v přijímajícím státě, vedoucí konzulárního úřadu
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu
určenému tímto ministerstvem.

Čl.22

Občanství konzulárních úředníků

1. Konzulární úředníci mají být v zásadě státními příslušníky
vysílajícího státu.

2. Konzulární úředníci nemohou být jmenováni z řad státních
příslušníků přijímajícího státu, pokud k tomu tento stát nedá
výslovný souhlas; tento souhlas může být kdykoliv odvolán.

3. Přijímající stát si může vyhradit stejné právo, pokud jde
o státní příslušníky třetího státu, kteří nejsou zároveň státními
příslušníky vysílajícího státu.

Čl.23

Osoby prohlášené za non grata

1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu,
že konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný
člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě
vysílající stát podle okolností buďto takovou osobu odvolá, nebo
ukončí její funkce na konzulárním úřadě.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené
době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může
přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exekvatur
příslušné osoby, nebo přestat ji považovat za člena konzulárního
personálu.

3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může
být prohlášena za nepřijatelnou dříve, než přijede na území
přijímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme
svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme
vysílající stát jmenování zpět.

4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku
není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody
svého rozhodnutí.

Čl.24

Oznámení přijímajícímu státu o jmenování,
příjezdu a odjezdu

1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo
úřadu tímto ministerstvem určenému se bude oznamovat:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování
na konzulární úřad, jejich definitivní odjezd nebo skončení
jejich funkcí a všechny jiné změny, které mají vliv na jejich
status a které mohou nastat během jejich služby na konzulárním
úřadě;
b) příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a
tam, kde to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo
přestane být takovým rodinným příslušníkem;
c) příjezd a definitivní odjezd členů soukromého personálu a tam,
kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby;
d) zaměstnání a propuštění osob usedlých v přijímajícím státě,
pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého
personálu požívající výsad a imunit.

2. Příjezd a konečný odjezd se bude pokud možno rovněž
oznamovat předem.

Část II
Ukončení konzulárních funkcí

Čl.25

Skončení funkcí člena konzulárního úřadu

Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce
člena konzulárního úřadu skončily,
b) odvoláním exekvatur,
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že
přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního
personálu.

Čl.26

Opuštění území přijímajícího státu

Přijímající stát poskytne, a to i v případě ozbrojeného
konfliktu, členům konzulárního úřadu a členům soukromého
personálu, pokud nejde o státní příslušníky přijímajícího státu, a
jejich rodinným příslušníkům žijícím s nimi ve společné domácnosti
bez ohledu na jejich státní příslušnost potřebnou lhůtu a pomoc,
aby jim umožnil přípravu odjezdu a co nejrychlejší odchod po
skončení jejich funkcí. Zejména musí v případě potřeby dát k
dispozici nutné dopravní prostředky pro uvedené osoby a jejich
majetek, pokud nejde o majetek získaný v přijímajícím státě, jehož
vývoz je v době odjezdu zakázán.

Čl.27

Ochrana konzulárních místností a archívů a zájmů
vysílajícího státu za mimořádných okolností

1. V případě přerušení konzulárních styků mezi dvěma státy:
a) přijímající stát bude i v případě ozbrojeného konfliktu
respektovat a chránit konzulární místnosti spolu s majetkem
konzulárního úřadu a s konzulárními archívy;
b) vysílající stát může svěřit péči o konzulární místnosti spolu s
majetkem, který se v nich nachází, a konzulárními archívy
třetímu státu, přijatelnému státu přijímajícímu;
c) vysílající stát může svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých
státních příslušníků třetímu státu přijatelnému státu
přijímajícímu.

2. V případě dočasného nebo trvalého uzavření konzulárního
úřadu platí ustanovení pododstavce
a) odstavce 1 tohoto článku. Mimo to
a) v případě, že vysílající stát nezastoupený v přijímajícím státě
diplomatickou misí má jiný konzulární úřad na území tohoto
státu, může být tento konzulární úřad pověřen péčí o místnosti
uzavřeného konzulárního úřadu spolu s majetkem a s konzulárními
archívy, které se v nich nacházejí, a se souhlasem
přijímajícího státu výkonem konzulárních funkcí v konzulárním
obvodu tohoto konzulárního úřadu, nebo
b) v případě, že vysílající stát nemá žádnou diplomatickou misi a
jiný konzulární úřad v přijímajícím státě, platí ustanovení
pododstavců b) a c) odstavce 1 tohoto článku.

HLAVA II
Výhody, výsady a imunity konzulárních úřadů,
konzulárních úředníků z povolání a dalších členů
konzulárního úřadu

Část I
Výhody, výsady a imunity konzulárního úřadu

Čl.28

Usnadnění práce konzulárního úřadu

Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního
úřadu.

Čl.29

Používání státní vlajky a státního znaku

1. Vysílající stát má právo používat svou státní vlajku a
státní znak v přijímajícím státě ve shodě s ustanoveními tohoto
článku.

2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a
státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu,
na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních
prostředcích, když se jich používá ke služebním účelům.

3. Při výkonu práva daného tímto článkem je nutno přihlížet k
zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

Čl.30

Umístění

1. Přijímající stát usnadní na svém území ve shodě se svými
zákony a předpisy vysílajícímu státu získání místností nutných pro
jeho konzulární úřad nebo mu pomůže opatřit si objekty k umístění
jiným způsobem.

2. V případě nutnosti pomůže rovněž konzulárnímu úřadu při
získání vhodného ubytování pro jeho členy.

Čl.31

Nedotknutelnost konzulárních místností

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné v rozsahu uvedeném
v tomto článku.

2. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do té části
konzulárních místností, kterých se používá výlučně pro pracovní
účely konzulárního úřadu, leč se souhlasem vedoucího konzulárního
úřadu, jeho zástupce nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího
státu. V případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující okamžité
ochranné akce lze však předpokládat, že souhlas vedoucího
konzulárního úřadu byl dán.

3. Při zachování ustanovení odstavce 2 tohoto článku má
přijímající stát zvláštní povinnost podniknout všechna přiměřená
opatření k ochraně konzulárních místností proti každému napadení
nebo poškození a aby bylo zabráněno každému rušení klidu
konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.

4. Konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek
konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky nepodléhají žádné
formě rekvizice pro účely národní obrany nebo veřejné potřeby.
Je-li nutno provést jejich vyvlastnění pro uvedené účely, musí být
podniknuty všechny možné kroky, aby bylo zabráněno narušení výkonu
konzulárních funkcí, a vysílajícímu státu musí být vyplacena
okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada.

Čl.32

Daňové osvobození konzulárních místností

1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního
úřadu z povolání, jichž je vysílající stát nebo kterákoliv osoba
jednající jeho jménem vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od
všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, s
výjimkou poplatků vybíraných za poskytování služeb.

2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se
nevztahuje na daně a poplatky, které mají podle zákona
přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s
vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho jménem.

Čl.33

Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů

Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy a všude
nedotknutelné.

Čl.34

Svoboda pohybu

S výhradou zákonů a nařízení o oblastech, do nichž je přístup
zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí
přijímající stát všem členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a
cestování na svém území.

Čl.35

Svoboda spojení

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení
konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou,
diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího
státu, ať jsou kdekoliv, může konzulární úřad použít všech
vhodných prostředků včetně diplomatických a konzulárních kurýrů,
diplomatických a konzulárních zavazadel a kódovaných nebo
šifrovaných zpráv. Rádiovou vysílací stanici může však konzulární
úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
Úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah
ke konzulárnímu úřadu a jeho funkcím.

3. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo.
V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné
důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než
korespondenci, dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto
článku, mohou však žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich
přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Jestliže orgány
vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno
na místo, odkud pochází.

4. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být opatřeny
zřetelným vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze
úřední korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k
úřednímu použití.

5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou
označující jeho status a počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo. Bez souhlasu přijímajícího státu nesmí být ani státním
příslušníkem přijímajícího státu, ani, pokud není státním
příslušníkem vysílajícího státu, osobou trvale usedlou v
přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá ochrany
přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní
nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem uvězněn nebo zadržen.

6. Vysílající stát, jeho diplomatická mise a jeho konzulární
úřady mohou jmenovat konzulární kurýry ad hoc. V tom případě
platí ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity, které
jsou v něm uvedeny, přestanou platit, jakmile kurýr odevzdá
doručiteli konzulární zavazadlo, které měl na starosti.

7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo
civilního letadla, které má přistát na dovoleném vstupním letišti.
Kapitán bude vybaven úřední listinou označující počet zásilek
tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za
konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány
může konzulární úřad poslat jednoho ze svých členů, aby převzal
uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla.

Čl.36

Spojení a styk se státními příslušníky

1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí týkajících se
státních příslušníků vysílajícího státu:
a) konzulární úředníci mají právo na spojení se státními
příslušníky vysílajícího státu a na přístup k nim. Státní
příslušníci vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o
spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a o přístup
k nim;
b) příslušné orgány přijímajícího státu budou bez prodlení
informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy
v jeho konzulárním obvodě státní příslušník vysílajícího státu
byl zatčen, uvězněn, dán do vazby nebo zadržen jiným způsobem,
pokud o to uvedený státní příslušník požádá. Rovněž každou
zprávu, kterou určila pro konzulární úřad osoba, která byla
zatčena, je ve vězení, ve vazbě nebo byla zadržena, doručí
uvedené orgány bez prodlení. Tyto orgány musí bez prodlení
informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, které má
podle tohoto pododstavce;
c) konzulární úředníci mají právo navštěvovat státní příslušníky
vysílajícího státu, kteří jsou ve vězení, vazbě nebo jsou
zadrženi, aby s nimi mohli hovořit, dopisovat si a zajistit
jejich právní zastoupení. Mají rovněž právo navštívit
kteréhokoliv státního příslušníka vysílajícího státu, který je
ve vězení, ve vazbě nebo je zajištěn v jejich obvodě na základě
rozsudku. Konzulární úředník však se zdrží jednání jménem
státního příslušníka, který je ve vězení, vazbě nebo je
zadržen, v případě, že státní příslušník proti takovému jednání
výslovně vznese svoje námitky.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána
v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za
předpokladu, že zákony a předpisy umožní plné uskutečnění cílů,
pro které byla práva podle tohoto článku poskytnuta.

Čl.37

Informování v případech smrti, poručnictví nebo
opatrovnictví, ztroskotání a leteckých nehod

Příslušné orgány přijímajícího státu, mají-li k dispozici
potřebné informace jsou povinny:
a) v případě smrti státního příslušníka vysílajícího státu
informovat bez prodlení konzulární úřad, v jehož obvodě smrt
nastala;
b) informovat příslušný konzulární úřad bez prodlení o všech
případech, kdy se ukazuje, že ustanovení poručníka nebo
opatrovníka je v zájmu mladistvého nebo jiné osoby postrádající
plné způsobilosti, kteří jsou státními příslušníky vysílajícího
státu. Podání této informace nemá ovšem vliv na účinnost zákonů
a nařízení přijímajícího státu týkajících se ustanovení
poručníka nebo opatrovníka;
c) podat bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu, který je nejblíže
místa události, v případě, že loď mající národnost vysílajícího
státu ztroskotá nebo uvízne v pobřežních nebo vnitřních vodách
přijímajícího státu nebo že letadlo registrované ve vysílajícím
státě postihne nehoda na území přijímajícího státu.

Čl.38

Spojení s orgány přijímajícího státu

Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet
a) na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to
dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo
příslušnými mezinárodními dohodami, a to v rozsahu jimi
dovoleném.

Čl.39

Konzulární poplatky a dávky

1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území
přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy
vysílajícího státu.

2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odst.
1 tohoto článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od
všech daní a dávek v přijímajícím státě.

ČÁST II
Výhody, výsady a imunity konzulárních úředníků z povolání a
dalších členů konzulárního úřadu

Čl.40

Ochrana konzulárních úředníků

Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s
náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil
každému útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.

Čl.41

Osobní nedotknutelnost konzulárních úředníků

1. Konzulární úředníci nesmí být zatčeni nebo vzati do vazby,
leč v případě těžkého zločinu a na základě rozhodnutí příslušného
soudního orgánu.

2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku
nesmí být konzulární úředníci uvězněni nebo nesmí být omezena
jejich osobní svoboda, leč při výkonu soudního rozhodnutí, které
nabylo právní moci.

3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům v
případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však
bude provádět s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho
úředním postavením, a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1
tohoto článku, způsobem, který by co nejméně narušil výkon
konzulárních funkcí. V případě, že za okolností uvedených
v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do
vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.

Čl.42

Oznamování zatčení, vazby nebo stíhání

Přijímající stát bez odkladů uvědomí vedoucího konzulárního
úřadu v případech, kdy je člen konzulárního personálu zatčen, vzat
do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní řízení. Jestliže
se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu,
přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou
cestou.

Čl.43

Vynětí z jurisdikce

1. Pokud jde o úkony prováděné při výkonu konzulárních
funkcí, konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají
jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na
civilně právní řízení:
a) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo
konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal
jakožto zástupce vysílajícího státu; nebo
b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím
státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.

Čl.44

Povinnost podat svědectví

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se
dostavili jako svědci během soudního nebo administrativního
řízení. Konzulární zaměstnanec nebo člen služebního personálu
nesmí s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku
odmítnout podat svědectví. V případě, že tak konzulární úředník
učiní, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření
nebo trest.

2. Orgán požadující od konzulárního úředníka svědectví se
zdrží vměšování do výkonu jeho funkcí. Tam, kde je to možné, může
přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo v konzulárním úřadě anebo
přijmout od něho písemné svědectví.

3.Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat
svědectví týkající se věcí spojených s výkonem svých funkcí nebo
předkládat úřední korespondenci a dokumenty těchto věcí se
týkající. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat svědectví jako
znalečtí svědci o právu vysílajícího státu.

Čl.45

Vzdání se výsad a imunit

1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát
kterékoliv výsady a imunity uvedené v článcích 41, 43 a 44.

2. Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s
výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a
musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle
článku 43, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o
žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo
správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční
výkon rozsudku; jí je nutno vzdát se zvlášť.

Čl.46

Vynětí z registrace cizinců a povolení k pobytu

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a členové
jejich rodin bydlící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze
všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu
týkajícími se registrace cizinců a povolení k pobytu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na
konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci
vysílajícího státu nebo kteří vykonávají soukromé výdělečné
povolání v přijímajícím státě, a na jejich rodinné příslušníky.

Čl.47

Vynětí z povolení k zaměstnání

1. Členové konzulárního úřadu jsou, pokud jde o služby
vykonávané pro vysílající stát, vyňati ze všech povinností
týkajících se povolení k zaměstnání požadovaného zákony a předpisy
přijímajícího státu o zaměstnávání cizích pracovních sil.

2. Členové soukromého personálu konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců jsou vyňati z povinností uvedených v
odstavci 1 tohoto článku v případě, že nevykonávají žádné jiné
výdělečné povolání v přijímajícím státě.

Čl.48

Vynětí ze sociálního zabezpečení

1. Při zachování ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou
členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají
pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení,
která platí v přijímajícím státě.

2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také
na členy soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni jedině u
členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm
nejsou trvale usedlí a
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve
vysílajícím nebo v třetím státě.

3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které
se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí
plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o
sociálním zabezpečení přijímajícího státu.

4. Vynětí uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nevylučuje
dobrovolnou účast na systému sociálního zabezpečení přijímajícího
státu za předpokladu, že účast na něm přijímající stát dovoluje.

Čl.49

Osvobození od zdanění

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich
rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných,
celostátních, oblastních nebo místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo
služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území
přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 32;
c) pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu
majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení
odstavce b) článku 51;
d) daní a poplatků ze soukromého příjmu, včetně výnosu z kapitálu,
který má svůj pramen v přijímajícím státě, a z majetkových daní
vztahujících se na investice vložené do obchodních nebo
finančních podniků v přijímajícím státě;
e) poplatků vybíraných za poskytování služeb;
f) registračních, soudních, listinných, hypotečních a kolkových
poplatků, s výhradou ustanovení článku 32.

2. Členové služebního personálu jsou osvobozeni od daní a
poplatků ze mzdy, kterou dostávají za svoje služby.

3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby,
jejichž mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů v
přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení
tohoto státu ukládají zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním
daně z příjmů.

Čl.50

Osvobození od celních dávek a prohlídky

1. Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními,
které přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech
celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků kromě poplatků za
skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné
domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční
zařízení. Předměty určené pro spotřebu nesmí přesáhnout
množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.

2. Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození
uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud jde o předměty
dovezené v době jejich prvního nástupu k úřadu.

3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a
jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti
jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v
případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené v pododstavci b) odstavce 1 tohoto článku
nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a
předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony
a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka musí být provedena v
přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného
příslušníka.

Čl.51

Majetek člena konzulárního úřadu
nebo jeho rodinného příslušníka

Přijímající stát v případě smrti člena konzulárního úřadu
nebo člena jeho rodiny žijícího s ním ve společné domácnosti
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku,
který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz byl zakázán
v době jeho smrti;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní pozůstalostní
nebo dědické poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud jde o
movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v
důsledku pobytu zesnulého v tomto státě jakožto člena
konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu.

Čl.52

Osvobození od osobních služeb a povinností

Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich
rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti ode všech
osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od
vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a
ubytování.

Čl.53

Začátek a konec konzulárních výsad a imunit

1. Každý člen konzulárního úřadu bude požívat výsad a imunit
uvedených v této Úmluvě od doby svého vstupu na území
přijímajícího státu za účelem převzetí svého úřadu nebo, pokud již
je na jeho území, od doby, kdy se ujme svých povinností na
konzulárním úřadě.

2. Rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu žijící s ním
ve společné domácnosti a členové jeho soukromého personálu budou
požívat výsad a imunit uvedených v této Úmluvě ode dne, kdy
uvedený člen konzulárního úřadu požívá výsad a imunit podle
odstavce 1 tohoto článku, nebo ode dne jejich vstupu na území
přijímajícího státu nebo ode dne, kdy se stanou příslušníky jeho
rodiny nebo členy jeho soukromého personálu, a to podle toho,
který den je pozdější.

3. Když skončily funkce člena konzulárního úřadu, končí jeho
výsady a imunity a výsady a imunity jeho rodinného příslušníka
žijícího s ním ve společné domácnosti nebo člena jeho soukromého
personálu, a to obvykle v době, kdy osoba, které se to týká,
opustí přijímající stát, nebo po uplynutí přiměřené lhůty, v níž
má zemi opustit, podle toho, k čemu dojde dříve, potrvají však po
tuto dobu i v případě ozbrojeného konfliktu. Výsady a imunity osob
uvedených v odstavci 2 tohoto článku skončí v době, kdy tyto osoby
přestanou patřit k domácnosti, nebo opustí-li službu u člena
konzulárního úřadu, avšak v případě, že uvedené osoby hodlají poté
opustit přijímající stát v přiměřené lhůtě, jejich výsady a
imunity potrvají do doby jejich odchodu.

4. Pokud se týče úkonů provedených konzulárním úředníkem nebo
konzulárním zaměstnancem při výkonu jejich funkcí, potrvá však
jejich vynětí z jurisdikce bez časového omezení.

5. V případě smrti člena konzulárního úřadu budou jeho
rodinní příslušníci bydlící s ním ve společné domácnosti i nadále
požívat výsad a imunit, které jim přísluší, do doby, kdy opustí
přijímající stát nebo kdy uplyne přiměřená lhůta umožňující jim,
aby tak učinili, a to podle toho, k čemu dojde dříve.

Čl.54

Závazky třetích států

1. V případě, že konzulární úředník projíždí územím třetího
státu, který mu udělil vízum, bylo-li ho zapotřebí, nebo na jeho
území pobývá, aby mohl převzít svůj úřad nebo se vrátit do svého
úřadu nebo vysílajícího státu, poskytne mu třetí stát veškeré
imunity potřebné k zajištění jeho průjezdu nebo návratu, které mu
přísluší podle ostatních článků této Úmluvy. Totéž platí v případě
kteréhokoliv jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společné
domácnosti a požívajícího takových výsad a imunit, který doprovází
konzulárního úředníka nebo cestuje sám, aby se k němu připojil
anebo se vrátil do vysílajícího státu.

2. Za okolností obdobných těm, které jsou uvedeny v odstavci
1 tohoto článku, nebude třetí stát bránit v průjezdu přes vlastní
území ostatním členům konzulárního úřadu nebo jejich rodinným
příslušníkům žijícím s nimi ve společné domácnosti.

3. Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a ostatním
úředním sdělením v tranzitu, včetně kódovaných a šifrovaných
zpráv, stejnou volnost a ochranu, kterou je přijímající stát
povinen poskytnout podle této Úmluvy. Poskytnou konzulárním
kurýrům, kteří dostali vízum, pokud je víza zapotřebí,
a konzulárnímu zavazadlu v tranzitu tutéž nedotknutelnost
a ochranu, kterou je povinen poskytnout podle této Úmluvy
přijímající stát.

4. Závazky třetích států podle odstavců 1, 2 a 3 tohoto
článku se vztahují též na osoby, které jsou uvedeny v těchto
odstavcích a na úřední sdělení a konzulární zavazadla, která se
dostanou na území třetího státu v důsledku vyšší moci.

Čl.55

Zachovávání zákonů a předpisů přijímajícího státu

1. Bez újmy na jejich výsadách a imunitách je povinností
všech osob požívajících výsad a imunit dbát zákonů a předpisů
přijímajícího státu. Mají rovněž povinnost nevměšovat se do
vnitřních věcí přijímajícího státu.

2. Konzulárních místností se nesmí používat způsobem, který
by byl v rozporu s výkonem konzulárních funkcí.

3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku nevylučují možnost
umístit úřadovny jiných institucí nebo organizací v části budovy,
v níž jsou konzulární místnosti, za předpokladu, že místnosti,
které jsou jim určeny, jsou odděleny od místností užívaných
konzulárním úřadem. V takovém případě se nebudou uvedené úřadovny
považovat pro účely této Úmluvy za část konzulárních místností.

Čl.56

Pojištění proti škodám způsobeným třetím osobám

Členové konzulárního úřadu budou dbát povinností uložených
zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o pojištění proti
škodám způsobeným třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo
letadla.

Čl.57

Zvláštní ustanovení týkající se soukromého
výdělečného povolání

1. Konzulární úředníci z povolání nebudou v přijímajícím
státě vykonávat pro svůj osobní zisk žádnou profesionální nebo
obchodní činnost.

2. Výsady a imunity uvedené v této hlavě se nebudou
poskytovat:
a) konzulárním zaměstnancům nebo členům služebního personálu,
kteří vykonávají jakékoliv výdělečné povolání v přijímajícím
státě;
b) rodinným příslušníkům osob uvedených v pododstavci a) tohoto
odstavce nebo členům jejich soukromého personálu;
c) rodinným příslušníkům člena konzulárního úřadu, kteří sami
vykonávají jakékoliv výdělečné povolání v přijímajícím státě.

HLAVA III
Postavení honorárních konzulárních úředníků a konzulárních úřadů
vedených těmito úředníky

Čl.58

Všeobecná ustanovení o výhodách, výsadách a imunitách

1. Články 28, 29, 30, 34, 35, 36, 37, 38 a 39, odstavec 3
článku 54 a odstavce 2 a 3 článku 55 se vztahují na konzulární
úřady vedené honorárním konzulárním úředníkem. Kromě toho se
výhody, výsady a imunity těchto konzulárních úřadů řídí články 59,
60, 61 a 62.

2. Články 42 a 43, odstavec 3 článku 44, články 45 a 53 a
odstavec 1 článku 55 se vztahují na honorární konzulární úředníky.
Kromě toho se výhody, výsady a imunity těchto konzulárních
úředníků řídí články 63, 64, 65, 66 a 67.

3. Výsady a imunity uvedené v této Úmluvě se neposkytují
rodinným příslušníkům honorárního konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance zaměstnaného na konzulárním úřadě vedeném
honorárním konzulárním úředníkem.

4. Zasílání konzulárních zavazadel mezi dvěma konzulárními
úřady umístěnými v různých státech a vedenými honorárními
konzulárními úředníky není dovoleno bez souhlasu obou příslušných
přijímajících států.

Čl.59

Ochrana konzulárních místností

Přijímající stát učiní taková opatření, která jsou nezbytná k
ochraně konzulárních místností konzulárního úřadu vedeného
honorárním konzulárním úředníkem před napadením nebo poškozením a
k tomu, aby se zabránilo rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě
na jeho důstojnosti.

Čl.60

Osvobození od zdanění konzulárních místností

1. Konzulární místnosti konzulárního úřadu vedeného
honorárním konzulárním úředníkem, jichž je vysílající stát
vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od veškerých
celostátních, oblastních nebo místních daní a dávek všeho druhu
s výjimkou těch, které se vybírají za poskytování služeb.

2. Osvobození od zdanění uvedené v odstavci 1 tohoto článku
se nevztahuje na daně a poplatky, jež mají podle zákonů a předpisů
přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s
vysílajícím státem.

Čl.61

Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumentů

Konzulární archívy a dokumenty konzulárního úřadu vedeného
honorárním konzulárním úředníkem jsou vždy a všude nedotknutelné
za předpokladu, že jsou uloženy odděleně od ostatních listin
a dokumentů, a to zvláště od soukromé korespondence vedoucího
konzulárního úřadu a všech osob, které s ním pracují, a od
materiálů, knih a dokumentů týkajících se jejich povolání nebo
obchodu.

Čl.62

Osvobození od celních dávek

Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními, která
přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních
dávek, daní a s tím souvisících poplatků kromě poplatků za
skladování, přepravu a podobné služby u dále uvedených předmětů za
předpokladu, že jsou určeny pro úřední potřebu konzulárního úřadu
vedeného honorárním konzulárním úředníkem; týká se to státních
znaků, vlajek, vývěsných štítů, pečetí a razítek, knih, úředních
tiskovin, úředního nábytku, úředního vybavení a obdobných předmětů
dodávaných vysílajícím státem nebo z jeho podnětu konzulárnímu
úřadu.

Čl.63

Trestní řízení

Honorární konzulární úředník se musí dostavit k příslušným
orgánům, je-li proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však
bude provádět s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho
úředním postavením, a pokud není zatčen nebo ve vazbě, způsobem,
který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. Je-li nutné
vzít honorárního konzula do vazby, musí být řízení proti němu
zahájeno v co nejkratší době.

Čl.64

Ochrana honorárních konzulárních úředníků

Přijímající stát má povinnost poskytnout honorárnímu
konzulárnímu úředníku ochranu, kterou vyžaduje jeho úřední
postavení.

Čl.65

Vynětí z registrace cizinců a povolení pobytu

Honorární konzulární úředníci, pokud neprovozují pro svůj
osobní zisk jakoukoliv profesionální nebo obchodní činnost v
přijímajícím státě, jsou osvobozeni od všech povinností uložených
zákony a předpisy přijímajícího státu týkajícími se registrace
cizinců a povolení pobytu.

Čl.66

Osvobození od zdanění

Honorární konzulární úředník je osvobozen ode všech daní a
dávek z odměn a příjmů, které dostává od vysílajícího státu
vzhledem k výkonu konzulárních funkcí.

Čl.67

Osvobození od osobních služeb a povinností

Přijímající stát osvobodí honorární konzulární úředníky ode
všech osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od
vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a
ubytování.

Čl.68

Fakultativní povaha instituce
honorárních konzulárních úředníků

Každý stát má právo svobodně rozhodnout, zda bude jmenovat
nebo přijímat honorární konzulární úředníky.

HLAVA IV
Všeobecná ustanovení

Čl.69

Konzulární jednatelé, kteří nejsou vedoucími
konzulárních úřadů

1. Každý stát má právo svobodně rozhodnout, zda bude zřizovat
nebo povolovat konzulární jednatelství spravovaná konzulárními
jednateli, které vysílající stát nejmenoval vedoucími konzulárních
úřadů.

2. Podmínky, za nichž konzulární jednatelství uvedená v
odstavci 1 tohoto článku mohou vykonávat svoji činnost, a výsady a
imunity, kterých budou požívat konzulární jednatelé, jimž tato
jednatelství byla svěřena, budou stanoveny dohodou mezi
vysílajícím a přijímajícím státem.

Čl.70

Výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi

1. Ustanovení této Úmluvy se vztahují, pokud to souvislost
dovoluje, rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými
misemi.

2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v
konzulárních odděleních nebo jinak pověřených výkonem konzulárních
funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.

3. Při výkonu konzulárních funkcí se může diplomatická mise
obracet:
a) na místní orgány konzulárního obvodu;
b) na ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno
zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo
příslušnými mezinárodními dohodami.

4. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v
odstavci 2 tohoto článku se budou i nadále spravovat pravidly
mezinárodního práva týkajícími se diplomatických styků.

Čl.71

Občané přijímajícího státu a osoby v něm trvale usedlé

1. Konzulární úředníci, kteří jsou státními příslušníky
přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, požívají, pokud
jim přijímající stát neposkytne další výhody, výsady a imunity,
pouze vynětí z jurisdikce a osobní nedotknutelnosti v souvislosti
s úředními úkony provedenými při výkonu jejich funkcí a výsad,
uvedené v odstavci 3 článku 44. Pokud se týče těchto konzulárních
úředníků, je přijímající stát rovněž vázán povinností uvedenou v
článku 42. Je-li proti uvedenému konzulárnímu úředníku zahájeno
trestní řízení, bude se s výjimkou případu, že úředník je zatčen
nebo ve vazbě, provádět způsobem, který by co nejméně narušil
výkon konzulárních funkcí.

2. Ostatní členové konzulárního úřadu, kteří jsou státními
příslušníky přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, a
členové jejich rodin, jakož i rodinní příslušníci konzulárních
úředníků uvedených v odstavci 1 tohoto článku požívají výhod,
výsad a imunit pouze v rozsahu, v jakém jim je poskytne
přijímající stát. Rodinní příslušníci členů konzulárního úřadu a
členové soukromého personálu, kteří jsou sami státními příslušníky
přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, rovněž požívají
výhod, výsad a imunit pouze v rozsahu, v jakém jim je poskytne
přijímající stát. Přijímající stát však bude vykonávat svoji
jurisdikci nad uvedenými osobami takovým způsobem, aby
neodůvodněně nebránil výkonu funkcí konzulárního úřadu.

Čl.72

Zákaz diskriminace

1. Při provádění ustanovení této Úmluvy nebude přijímající
stát činit rozdíl mezi jednotlivými státy.

2. Za diskriminaci se však nepovažuje:
a) jestliže přijímající stát provádí některé z ustanovení této
Úmluvy v omezeném rozsahu, protože se v omezeném rozsahu
provádí též vůči jeho misi ve státě vysílajícím;
b) jestliže na základě obyčeje nebo podle dohody si státy vzájemně
poskytují příznivější zacházení, než jaké je požadováno
ustanoveními této Úmluvy.

Čl.73

Vztah mezi touto Úmluvou a jinými mezinárodními dohodami

1. Ustanovení této Úmluvy se nedotýkají jiných mezinárodních
dohod, které jsou v platnosti mezi jejími smluvními státy.

2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebrání státům, aby
sjednávaly mezinárodní dohody potvrzující, doplňující, rozšiřující
nebo rozmnožující její ustanovení.

HLAVA V
Závěrečná ustanovení

Čl.74

Podpis

Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům, které jsou
členy Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace
nebo stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora, a kterémukoli
jinému státu, který bude vyzván Valným shromážděním Organizace
spojených národů, aby se stal stranou Úmluvy, a to: do 31. října
1963 u spolkového ministerstva zahraničních věcí Rakouské
republiky a poté, do 31. března 1964, v sídle Organizace spojených
národů v New Yorku.

Čl.75

Ratifikace

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou
uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Čl.76

Přístup

Tato Úmluva bude otevřena k přístupu kterémukoli státu, jenž
náleží do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 74. Listiny
o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace
spojených národů.

Čl.77

Nabytí platnosti

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni
uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu
u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní
přistoupí po uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po dni
uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Čl.78

Oznamovací povinnost generálního tajemníka

Generální tajemník Organizace spojených národů uvědomí
všechny státy náležející do některé ze čtyř kategorií uvedených v
článku 74:
a) o podpisech této Úmluvy a o uložení ratifikačních listin a
listin o přístupu podle článku 74, 75 a 76;
b) o dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 77.

Čl.79

Autentické znění

Originál této Úmluvy, jejíž čínské, anglické, francouzské,
ruské a španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen u
generálního tajemníka Organizace spojených národů, jenž zašle její
ověřené opisy všem státům náležejícím do některé ze čtyř kategorií
uvedených v článku 74.

Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, byvše řádně k tomu
zmocněni svými vládami, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno ve Vídni dne 24. dubna roku tisíc devět set šedesát
tři.



Podmínky používání Stats PageRank Checking Icon čluny BARK , o.s. Martišor , občanské sdružení Martišor
copyleft 2005-2016 Ley.cz o.s. IČO: 02170582