----- Original Message -----

From: Ing.Ferdinand Němec

To: Okresní soud v Litoměřicích ; Krajský soud v Ústí nad Labem


Sent: Monday, March 05, 2007 12:53 PM

Subject: Žijeme v právním státě, nebo v právním chlévě?


  ŽIJEME  V  PRÁVNÍM   STÁTĚ,  NEBO  V  PRÁVNÍM  CHLÉVĚ ???

 

 

    To je otázka, která mě již delší dobu napadá, když sleduji "celospolečenské" dění okolo sebe a přístup státních orgánů k jednotlivým konkrétním "epizodám" své vlastní "nekonečné kauzy".

    Minulý týden jsem se osobně účastnil tiskové konference JUDr. Zdeňka Altnera a vyslechl si z jeho úst řadu informací a názorů k případu "LIDOVÝ DŮM".

   Tento případ, který chci dále uvést,  není co finančního rozsahu srovnatelný s problémem JUDr. Altnera. Jsem však přesvědčen, že v právu nejde ani tak o kvantitativní - penězi vyjádřitelnou stránku problému, podle níž by za zmínku stály jen ty záležitosti, kde jde o miliardy, jako spíše o zásadní otázku a sice zda jsou zákony dodržovány, nebo nikoliv. Jsem proto také přesvědčen, že všechny případy, kdy zákon není respektován a nebo je výkladem deformován, jsou v tomto smyslu stejně závažné, ať v nich jde o miliardy, nebo pouze o tisíce.

    V tomto případě jde o případ zmanipulovaný konkurz, jehož hlavním aktérem jsem já (v roli úpadce) a JUDr. Pavel Pikola (soudem ustavený správce konkurzní podstaty.

    Hned úvodem na sebe musím prozradit, že zatímco já jsem se projevil jako velice naivní člověk bez jakýchkoliv zkušeností s konkurzy, domnívající se navíc, že úředník pověřený státem aby v souladu se Zákonem o konkurzu a vyrovnání zajistil průběh konkurzu důsledně v intencích tohoto zákona, tak bude opravdu postupovat, počínal si JUDr. Pavel Pikola odlišně.

    JUDr. Pavel Pikola měl za sebou již celou řadu konkurzů,  mj. i konkurz pana Fialy - "Potraviny Vít", (viz článek Hradeckého deníku "Mrtvý tunelář ožil"), kde mu sekundoval mj. pan Pitr senior a další konkurzy, kde si již ověřil možnosti, jak v konkurzu "zpeněžovat" majetek úpadce tak, aby z toho neměl užitek ani úpadce (tím, že budou vyrovnány jeho dluhy) ani jeho věřitelé, ale zcela jiné subjekty (to je ovšem proti smyslu zákona o konkurzu a vyrovnání). Potvrdit to mohou i jiní úpadci JUDr. Pavla Pikoly (viz www.volny.cz/nemec).    

 

    JUDr. Pavel Pikola měl v rámci proti mně vedeném konkurzu (Krajský soud v Praze, konkurzní soudkyně Naděžda Křivánková, sp. zn. 38K 19/99) aktiva za cca 150-200 mil. Kč, mezi tím i mé pohledávky za 41mil. Kč (všechny zájemce o doložení tohoto tvrzení a nebo další dílčí okolnosti konkurzu odkazuji na www.ley.cz/nemec). JUDr. Pikola (Ve Skalách 2, Praha 6) byl ze zákona povinen zpeněžit aktiva zařazená do

konkurzní podstaty co nejlépe ve prospěch maximálního uspokojení mých věřitelů.  Jak jsem zjistil později (JUDr. Pikola přede mnou

průběh konkurzu důsledně a vzhledem ke svým značným zkušenostem dlouho i úspěšně tajil), utržil JUDr. Pikola vymáháním a prodejem pohledávek pouhých 630tisíc Kč (1,5% z jejich nominální hodnoty; i tento údaj si lze ze Závěrečné zprávy na www.ley.cz ověřit). Co však považuji za ještě závažnější a co chci mj. i tímto konkrétním příkladem prokázat je, že JUDr. Pikola porušil zákon a některé pohledávky se vůbec nepokusil vymáhat. Dopustil se tím trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku (§ 256) a poškozování věřitelů (§ 255).

 

    Znova zdůrazňuji, že tento konkrétní případ je pouze jedním z mnoha, které se ve svém souhrnu a finančním vyjádření pohybují

v řádu desítek milionů Kč a žádám Orgány činné v trestním řízení, aby se konečně činností JUDr. Pavla Pikoly začaly solidně zabývat.

 

    Jako důkaz přikládám kopii návrhu na výkon rozhodnutí, s nímž jsem oslovil Okresní soud v Litoměřicích, když jsem zjistil, že JUDr. Pikola

tuto pohledávku nevymáhal.

 

    A tady již začíná další "kapitola příběhu" s podtitulem  "Jak se staví české soudy ke vztahu povinný (dlužník) - oprávněný (věřitel)).

   

    Okresní soud v Litoměřicích mě odmítl osvobodit od soudních poplatků, ačkoliv jsem prohlásil (a doložil), že jsem po konkurzu zcela nemajetný a mým jediným příjmem je starobní a exekučně krácený důchod (kopie usnesení přiložena). Ve zdůvodnění usnesení soudkyně "taktně přehlédla" že je mi důchod krácen (asi jí to tak připadlo vhodné), ponechala mi ale možnost odvolání.

    Velice mě postup soudu překvapil a vzbudil ve mne zvědavost, zda existuje nějaký limit, který by byl při posuzování oprávněnosti žádosti žalobce požadovat osvobození od soudních poplatků pro soudy závazný, nebo zda je toto posouzení zcela v kompetenci soudu, takže soud kdykoliv mou žádost zamítne,  jedná správně a v souladu se zákonem. Ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (domovský soud soudce Berky)

jsem se proto odvolal a doufal jsem, že mi soud dá za pravdu a vysvětlí, jaká pravidla pro přiznání či nepřiznání osvobození od soudních poplatků platí.

    KS v Ústí nad Labem mi sice na můj dotaz po pravidlech pro osvobození od soudních poplatků nedal odpověď, ale usnesení Okresního soudu v Litoměřicích potvrdil a šel ještě dále. Svým usnesením 10 Co 669/2005-31 mě informoval, že proti jeho verdiktu není ani odvolání, ani dovolání přípustné (viz kopie str. 3).

    V uplynulých dnech jsem byl (po více než roční odmlce) Okresním soudem v Litoměřicích vyzván, abych zaplatil soudní poplatek (kopie dokladů přiloženy). Moje osobní situace se ale od r. 2005 spíše ještě zhoršila a já ani tentokrát nechci vyžádaný soudní poplatek zaplatit a to i proto, že mi ani Okresní soud v Litoměřicích, ale ani klima při vymožitelnosti práva v ČR nedávají nejmenší záruku, že to nebudu opět já, kdo bude fakticky další platbou poškozen, aniž by se čehokoliv domohl (i v kauze "KOLÁŘ" se to potvrzuje).  Postup soudu vnímám jako účelové opatření, které

mi má vzít chuť soudy "obtěžovat" svým voláním po spravedlnosti a stanovisko KS v ÚnL jako akt falešné soudcovské solidarity. 

   Jsem navíc přesvědčen, že není v pravomoci soudu upřít mi právo zaručené Listinou základních práv a svobod jenom proto, že nemám peníze na zaplacení soudních poplatků.

    Považuji tento problém za velice zásadní omezování mých občanských práv a stejně hodnotím i zákaz Krajského soudu v Ústí nad Labem

podat si ve věci dovolání.

    Nevím, proč Okresní soud v Litoměřicích a Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodují způsobem, který jednoznačně nahrává neplatičům. Chtějí

jim snad tímto způsobem vyjádřit uznání za odvahu a vytrvalost projevenou nejprve při "zadlužení" a později dlouhodobém neplacení dluhů ???

    Asi ano.   

 

    Obracím se proto na

 

1/Okresní soud v Litoměřicích, který žádám, aby rozhodl ve prospěch mé žádosti o osvobození od soudních poplatků a nevyžadoval  

   je nadále ode mne, jako podmínku projednání mého návrhu na výkon rozhodnutí proti povinnému Michalu Kolářovi. 

 

2/Nejvyšší soud ČR s žádostí o ustavení právníka, tak abych jeho prostřednictvím mohl podat ve věci   d o v o l á n í   a splnil tím

   podmínku pro další právní postup (stížnost k Ústavnímu soudu ČR a k ESLP ve Štrasburku). Za situace, kdy jsem byl ze strany

   KS v Ústí nad Labem informován, že se nesmím ve věci dovolávat k NS ČR by neměla platit obvyklá lhůta pro podání dovolání.  

   

3/Okresní soud v Kladně o přiložení těchto dokumentů do složky 3 T 56/2006-6900 jako další doklad o tom, že jsem své věřitele 

   nepoškozoval já, ale že je poškodil JUDr. Pavel Pikola špatným zpeněžením aktiv konkurzní podstaty.

 

        

 

                S pozdravem                              Ing. Ferdinand Němec, Vítězná 1568, Slaný.

 

Elektronicky podepsáno.   

 

    Mezi adresáty jsem zařadil také Vysokou právnickou školu a právnické fakulty několika našich renomovaných vysokých škol.

Doufám, že se na místo určení tento materiál dostane a rád bych požádal o zvážení, zda by nebylo možné celou kauzu publikovanou na www.ley.cz/nemec nějak použít ke studijním účelům, nebo jako téma diplomové práce. Zájemcům jsem připraven poskytnout další

potřebnou součinnost.

 

                                                S pozdravem             Ing. F. Němec.